Karel Václav Klíč (1841 - 1926)Hlubotisková síť pro deskuKarel Václav Klíč Adolf Hoffmeister: Karel Václav Klíč (O zapomenutém umělci, který se stal vynálezcem)
Karel Václav Klíč* * * Další informace: Klíč
Karel Václav * * * |
* * *Klíč Karel Václav(30. 5. 1841 Hostinné-16. 11. 1926 Vídeň)Historii tisku ovlivnil Němec Johann Gutenberg, který vynalezl knihtisk, ale další slovo už měli Češi. Alois Senefelder vynalezl techniku litografie, ze které se později vyvinul ofset, český malíř Jakub Husník zdokonalil světlotisk a opět malíř Karel Václav Klíč vynalezl heliogravuru (klíčotypii) a hlubotisk. Klíč se narodil 30. května 1841 v Hostinném. Dětství neměl zrovna jednoduché, maminka mu brzy zemřela a otec přišel o práci v místní papírně, takže musel dát synka na výchovu k cizím lidem. Tam se také stalo, že ho někdo upustil na zem a pádem si zlomil nohu. Na pravou příčinu úrazu se hned nepřišlo, a tak malý Karel důsledkem špatně srostlé kosti celý život kulhal. Klíčovi se časem přestěhovali do Prahy, kde je zastihl revoluční rok 1848. Otec Karla Klíče se do pražského revolučního dění svými silami zapojuje a stýká se s Boženou Němcovou a Karlem Havlíčkem Borovským, kterému jde později i na pohřeb. Tím si ale svou finanční situaci nevylepšil, spíše naopak. Pro svého syna má proto připravenou jistější budoucnost, chce ho dát na vyučení do obchodu se smíšeným zbožím. Mladý Karel však svojí budoucí kariéru vidí dost odlišně. Utíká proto z domu a ve čtrnácti letech se dává zapsat na výtvarnou akademii. Přes nesporný talent a píli je však z akademie vyloučen. Provinil se tím, že namaloval nelichotivou karikaturu jednoho tehdejšího c.k. ministra. Musí opustit nejen Akademii, ale i Prahu. Klíč si v tomto období přivydělává malováním portrétů po hospodách, tesáním náhrobků nebo malováním pokojů. Dostal se až do Kladna, kde se živil jako dělník. Nakonec se mohl na Akademii vrátit a úspěšně ji roku 1862 absolvuje. V roce 1864 odchází do Brna, kde s otcem zakládá fotografický ateliér Raffael. V Brně také Klíč tajně vydává a ilustruje satiricko-politický časopis Veselé noviny, ale než ho stačí vypátrat policie, dostává nabídku na spolupráci z maďarského humoristického časopisu. Odjíždí do Budapešti, kde dále neúnavně kreslí. Dalším městem, kde zručný a pilný malíř zůstane dvacet let je Vídeň. Nejdříve zde spolupracuje jako kreslíř s humoristickým časopisem Die Floh (Blecha) a posléze vydává vlastní Humoristické listy. Jeho snem je tisknout obrázky v mnoha kopiích. Pracuje na myšlence přenést fotografii na měděnou desku, která bude tisknout. Úspěch se dostaví o silvestrovské noci 1878. Ve své laboratoři najde měděné desky náhodně pokryté souvislou vrstvou asfaltového prachu, když desky přidrží nad kahanem, asfaltový prášek se přitaví a fotograficky přenesený obrázek Klíč vyleptá. Hned ráno budí měditiskaře, aby mu udělal otisky. Když je vynálezce uvidí, konstatuje, že jsou dokonalé a jeden obrázek věnuje své ženě. Tak se zrodila heliogravura - rytina vyrytá světlem. Tato technika se ale hodila jen pro tisk na ručním lisu. Svůj vynález si Karel Klíč nedá patentovat, takže na něm ani nezbohatne. Chce však jít dál. Chtěl by tisknout obrázky strojově ve velkém množství a za dostupnou cenu. Po předchozí zkušenosti je už Klíč opatrný a práce na dalším vynálezu tají. V roce 1890 pobývá v Anglii a představuje svůj největší vynález - hlubotisk. Po jednání s firmou bratrů Storeyů v Lancasteru, kteří vlastnili grafický závod, jim nabídl Klíč svůj nový hlubotiskový stroj a firma ho okamžitě přijala. Roku 1895 byla v Lancasteru otevřena tiskárna hlavně uměleckých děl a Klíč se v ní stal ředitelem a nakonec i spolumajitelem. V roce 1897 se vrátil do Vídně, kde nakonec 16. listopadu 1926 umírá. Od narození tohoto vynálezce světového významu, uplyne v květnu 170 let. * * *Zdroj: * * *Karel KlíčKarel Václav Klíč (30. května 1841 Hostinné – 16. listopadu 1926 Vídeň) byl český malíř, fotograf a grafický technik. V roce 1878 vynalezl heliogravuru, při pobytu v Anglii v roce 1890 proces zdokonalil. V roce 1892 sestrojil první hlubotiskovou rotačku. ŽivotNarodil se v papírně v Hostinném zvané Labský mlýn. Jeho dětství bylo poznamenáno úrazem, po kterém celý život kulhal. V roce 1848 se dostal do Prahy s otcem, který se účastnil bojů na barikádě. Karel byl, stejně jako jeho otec, v neustálé opozici proti rakouskému režimu. Nedlouho poté, kdy se zapsal na malířskou akademii, byl předveden na policii za kresbu hanobící c.k. ministra Rakouska a navíc tam ztropil výtržnost. Za trest byl vyloučen z Akademie a vypovězen z Prahy. Potom se živil malováním a později se mu podařilo Akademii přece jen dostudovat. Seznámil se s fotografií a v roce 1866 fotografoval v Brně, kam odjel za otcem, vítězné Prušáky. Ateliér Raffael v Brně byla dobrá živnost, bouřlivák Klíč však navíc založil satirický časopis, který byl samozřejmě zakázán. Poté odešel do Budapešti, kde kreslil na zakázku pro maďarský časopis Kulihrášek. Raku 1869 se usadil ve Vídni, kde kreslil ve společnosti herců a zpěváků. Živil se velmi úspěšně jako koncertní malíř: kreslil pravou i levou rukou, zády k obecenstvu nakreslil celou první řadu, kreslil i vzhůru nohama, prostě jak jej zrovna napadlo. Byl nejen bravurním kreslířem, ale také maloval - např. portrét Jindřicha Fügnera, jednoho ze zakladatelů Sokola, kreslil Garibaldiho, kněžnu Metternichovou, Palackého aj. Byl i zručným litografem, dokonale ovládal měděryt i lept. Při rytí dřevorytů pro časopisy často přemýšlel, zda by se dala rytecká práce usnadnit pomocí fotografie. Intenzivně se zabýval reprodukcí polotónových obrazů na papír. Když poznal obtíže tisku z výšky, soustředil se na tisk z hloubky. Namáhavé pokusy přinesly ovoce o silvestrovské noci roku 1878, která se stala datem vynálezu heliogravury. Byl důvěřivý a nedal si svůj vynález patentovat. Když mu byl nápad odcizen, nezbylo než začít s novými pokusy. Chtěl nyní tisknout obrázky strojně ve velkém množství. Po špatných zkušenostech své pokusy tajil. Rok 1890 je rokem vynálezu rotačního stíracího hlubotisku. V anglickém Lancasteru navštívil firmu Storey Brothers & Co. Ltd., slavný grafický závod. Tam jeho nabídku nového hlubotiskového stroje okamžitě přijali. Původně měl Klíč v úmyslu hned odcestovat, ale nakonec strávil v Anglii mnoho let. V roce 1895 byla v Lancasteru založena tiskárna, která se věnovala zejména tisku uměleckých děl. Stal se v ní ředitelem a posléze i spolumajitelem. V roce 1897 se vrátil do Vídně, kde také o řadu let později zemřel. VynálezDen před Silvestrem 1878, kdy vynalezl heliogravuru, prováděl pokusy s měděnou deskou. Práce se mu nedařila a tak desku uložil do zásuvky stolu. V ní však měl uložen asfaltový prášek k naprašování desek pro tisk z výšky. Zvířený prášek se na desku usadil v rovnoměrné vrstvě. Když si toho všiml, nahřál desku nad plamenem, až se k ní asfaltový prášek přitavil. Do této vrstvy vyleptal obrázek. Hned ráno vzbudil tiskaře Pissaniho, aby mu zhotovil otisky. Byly dokonalé, takže zdařilý obrázek věnoval své ženě jako novoroční dárek. Tak vznikla heliogravura; použitá metoda se však hodila jen pro tisk na ručním lisu, proto ji později zdokonalil. Zdokonalení techniky spočívalo v nahrazení asfaltového zrna pravidelnou jemnou sítí. Obraz k leptání se tak rozložil na drobnohledné čtverečky, takže vznikla jakási mřížka. Buňky byly různě hluboké, v tmavších partiích obrazu bylo barvy více, v místech světlejších méně. Proto i vrstva barvy přenesená na papír byla nestejná a tištěné reprodukce měly měkké polotónované přechody a hluboké stíny. Jeho vynález je svým významem srovnatelný s vynálezem knihtisku J. Gutenberga, protože vytvořil podmínky pro uplatnění nové polygrafické techniky pro tisk ilustrovaných časopisů, obalů, uměleckých děl apod. v masovém rozsahu. * * *Zdroj: * * * |
|
| 1. května 1841 (170. výročí) byl na Vltavu spuštěn první český kolesový parník Bohemia. Parník Bohemia byl postaven roku 1841 dle plánů, které vytvořil Josef John Ruston. Zadavatelem stavby parníku byl John Andews. Se stavbou bylo započato roku 1840 v loděnici v Karlíně. První spuštění na vodu bylo uskutečněno 1. května 1841 v 15.30 hod. Zkušební plavba probíhala 18. a 19.5.1841 mezi libeňským jezem a východním cípem Rohanského ostrova. To, že byla spuštěna na vodu první česká loď na parní pohon, přilákalo mnoho lidí i novinářů. Jen pro zajímavost, palubní lístek na zkušební plavbu stál pro jednoho pasažéra 40 krejcarů. Dne 23.5.1841 se parník vydal na svou první plavbu z Prahy do Drážďan s mezipřistáním v Obříství. Cesta z Obříství do Drážďan trvala 11 a 3/4 hodiny, cesta zpět 17 hodin. V dalších letech byl parník používán pro pravidelné plavby po Labi. Roku 1851 byl prodán Saské paroplavební společnosti v Drážďanech, kde sloužil až do roku 1856, kdy byl vyřazen ze služby. Parník Bohemia (olodich.blog.cz) Paroplavba na Labi (www.obristvi.c) Parník dal Čechům Angličan (www.profit.cz, Robert Šimek) |
![]() Miroslav Hubert: Legendární parník Bohemia |
Lípa č. 1/2011 Rok do kapsy |
|
| 1. května 1881 (130.
výročí) se v Orcines narodil francouzský náboženský myslitel a vědec, geolog a paleontolog Pierre Teilhard de Chardin, člen Tovaryšstva Ježíšova (jezuita). Je znám především pro svůj koncept Vesmíru jako zacílené evoluce, směřující k bodu Omega, který rozmanitost světa aktivně spojuje a přitahuje. Ve svém hlavním díle Le Phénomene humain (česky Vesmír a lidstvo), jež mohlo vyjít až po jeho smrti, předkládá originální syntézu biblické představy Stvoření a konce světa s tím, co o evoluci víme dík moderní vědě. Jeho metoda „nereduktivní fenomenologie“ („Nic než fenomén, ale celý fenomén.“) mu dovolila skloubit vědecký pohled na Vesmír jako celek s křesťanskou spiritualitou. Na jeho myšlenky navázala řada myslitelů, kteří se také snažili vytvořit soudržný obraz Vesmíru a lidstva jako celku. CH. P. Chardin de: "Milovat znamená nalézt a dovršit sebe sama v něčem mimo sebe." Zemřel 10. 4. 1955 v New Yorku. Pierre Teilhard de Chardin (Wikipedia) Pierre Teilhard de Chardin: Mezi uměním, filosofií a vědou (www.christnet.cz, Michal Černý) |
![]() Pierre Teilhard de Chardin |
http://cs.wikipedia.org/wiki/ | |
| 1. května 1891 (120.
výročí) zemřel v Praze významný český malíř - krajinář 19. století Antonín Chittussi, žák J. M. Trenkwalda a Jana Swertse, nástupce Adolfa Kosárka a předchůdce Antonína Slavíčka. Narodil se v česko-italské rodině, studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, uměleckých školách v Mnichově a ve Vídni. Byl blízkým přítelem české malířky Zdenky Braunerové. V jeho obrazech najdeme motivy z Barbizonského lesa, z Železných hor, jihočeských rybníků. Chittussiho celoživotní a umělecká dráha nebyla přímočará. Opustil studium na technice, ale marně hledal poučení o malbě na akademiích v Praze, ve Vídni a Mnichově. Z pražské školy byl dokonce (spolu s M. Alšem) roku 1876 vyloučen, to mu ovšem získalo četné přátele mezi kolegy umělci i předními vlastenci. V akademické malbě nenachází Chittussi uspokojení ani solidnější výsledky. Teprve odchod do Paříže mu přináší zcela nečekané úspěchy - vystavuje v proslulém pařížském Salónu, a to nejen krajiny francouzské, ale i obrazy z Čech. Ve Francii nachází své vzory v malbě školy barbizonských, zcela se věnuje krajině a jeho rukopis se uvolňuje. I po návratu domů se setkává s uměleckým i hmotným úspěchem, ale za prvořadého umělce uznán není - snad proto, že odešel právě v okamžiku, kdy jeho generační druhové přistupují k soutěži pro Národní divadlo. Doma zůstává spíše cizincem, přesto v jeho vrcholných dílech je cítít dědictví české tradice, zejména díla Kosárkova. To však chápou až jeho následovníci, mladá Slavíčkova generace krajinářů, pro kterou se stávají Chittussiho krajiny v přirozeném denním světle, bez romantického aranžování ukazatelem nové cesty. Narodil se 1. 12. 1847 v obci Ronov nad Doubravkou (Doubravou). CHITTUSSI Antonín (www.libri.cz) Antonín Chittussi (Wikipedia) Antonín Chittussi (www.artmuseum.cz, Martina Glenn) |
Antonín Chittussi |
www.libri.cz Lípa č. 1/2011 http://cs.wikipedia.org/wiki/ |
|
| 1. května 1901 (110.
výročí) se v Budapešti narodil spisovatel a literární historik Antal Szerb. Byl jednou z nejvýznamnějších maďarských literárních osobností dvacátého století. Antal Szerb se narodil v Budapešti židovským rodičům a byl středoškolským profesorem angličtiny a němčiny. Napsal několik románů a také Dějiny maďarské literatury. Na konci druhé světové války byl deportován do koncentračního tábora, kde roku 1945 zemřel. Zemřel 27. 1. 1945 v Balf. Antal Szerb (www.databazeknih.cz) Antal Szerb (Wikipedia, anglicky) |
![]() Antal Szerb |
http://www.iliteratura.cz/ | |
| 1. května 1921 (90.
výročí) se v Bukurešti narodil rumunský prozaik a básník Vladimír Colin, autor děl pro děti a mládež. Těžiště jeho tvorby je v žánru sci-fi. Vystudoval filozofickou fakultu na univerzitě v Bukurešti, pracoval jako redaktor v rozhlase, několika nakladatelstvích a časopisech. Autor esejů, poezie a prózy, tajemník skupiny bukurešťských SF autorů. Debutoval básnickou sbírkou 27 de poeme (27 básní, 1947). Další díla byla inspirována 2. světovou válkou. První SF knihou je román A zecea lume (Desátý svět, 1964) a zatím největším úspěchem je povídková sbírka Viitorul al doilea (Druhá budoucnost, 1966), která byla přeložena do několika jazyků. O rok později vydal alegoricko-mytologický román Pentagrama (Pentagram, 1967) a posléze Un peşte invizibil (Neviditelná ryba, 1970). Návratem k čisté SF se stala sbírka povídek Capcanele timpului (Pasti času, 1972), za kterou získal cenu Svazu rumunských spisovatelů. Posledními díly C. jsou romány Babel (Babylón, 1978) a Dinţii lui Cronos (Zuby Chronose, 1975). V r. 1973 obdržel ocenění na Euroconu v Poznani. C. vyšla C. povídka Tristanovo poslední převtělení (in: Skleněné město, 1985). Další C. práce vyšly též in: SL 1983/4. Výb. bibl.: Legendele ţării lui Vam (Legendy Vamovy země, 1961), Grifonul lui Ulise (Odysseův roh, 1976). Zemřel 6. 12. 1991. Vladimír Colin (www.legie.info, Ladislav -Knedle- Ševcůj) Vladimir Colin (Wikipedia, anglicky) |
Vladimir Colin |
Slovník autorů literatury pro děti a mládež, díl 1.: zahraniční spisovatelé | |
| 1. května 1961 (50.
výročí) se v Praze narodil český herec Jan Čenský. Od postav mladistvých rebelů a romantických hrdinů přešel postupně k charakterním rolím. Výrazně se uplatnil i ve filmu a televizi. Jan Čenský pochází z Prahy, začal studovat hudebně dramatický obor na konzervatoři a ještě za studií začal dostávat příležitosti před filmovou a televizní kamerou. Poprvé hrál v roce 1978 v televizní hře Mapa zámořských objevů, velkou roli pak dostal o rok později v seriálu Zkoušky z dospělosti (1979), kde na rozdíl od mnoha svých pozdějších hereckých vystoupení hrál zápornou postavu. Nicméně, značný časový prostor, tehdejší masová obliba seriálů jakékoliv kvality a neokoukaná příjemná tvář nového mladého herce zapříčinily obrovskou popularitu začínajícího Čenského. Svým zjevem byl následně předurčen pro role v pohádkách, jichž sehrál v televizi desítky. První z nich byla Bílá kočička (1979), následující Princové jsou na draka (1980) je známá dodnes a pomáhá udržovat Čenského popularitu i po bezmála třiceti letech; nutno ale zároveň dodat, že jeho přínos ke kvalitě této pohádky je ve srovnání s jinými vklady (Vladimír Menšík, písničky J. Uhlíře a Z. Svěráka) je v podstatě zanedbatelný. Také v dalších letech hrál Čenský v řadě pohádek (Koloběžka První, 1984; O princezně, která ráčkovala, 1986; O nejchytřejší princezně, Anička s lískovými oříšky, 1993). O poznání méně hrál ve filmu, jedna z jeho prvních a také nejslavnějších rolí Hynka v komedii Když rozvod, tak rozvod (1982) navíc trpí toporným divadelnickým projevem. Díky svému vytížení ve filmu a televizi dokončil Čenský konzervatoř až r. 1983, poté nastoupil do Divadla pod Palmovkou, hostoval také v Národním divadle (Hrátky s čertem), od r. 1990 působil v divadle Ta Fantastica. Jak již bylo řečeno, nadále hrál v televizních pohádkách, objevil se také v televizních seriálech (Návštěvníci, 1983; větší roli dostal v seriálu Dlouhá míle, 1989), zatímco jeho filmové role se dají spočítat na prstech jedné ruky, navíc jde o vesměs zapomenuté záležitosti. V 90. letech se přehrál z rolí sympatických mladíků a následovaly role vesměs záporných ambiciózních mužů (například v seriálech Život na zámku, 1995; Zdivočelá země, 1997). V této době se Čenský začal věnovat ve velké míře moderování (dlouhodobě například uvádí volbu Miss České republiky), v němž dosahuje značných úspěchů. Jan Čenský dodnes těží z popularity, kterou získal ještě jako teenager, ve svých pohádkových rolích sklouzával k hereckému stereotypu, stejně tak v pozdějších letech zůstává jeho herectví bezbarvé i v záporných rolích. Dodnes je sice velmi oblíbený, ale rozhodně nepatří k nejlepším hercům své generace (srovnejme například s osobitými výkony jeho vrstevníků Ondřeje Vetchého nebo Karla Rodena). Z manželství s Danou, rozenou Šomkovou, má syna Matyáše. Jan Čenský (www.csfd.cz, Pavel "argenson" Vlach) Jan Čenský (www.osobnosti.cz) Jan Čenský (Wikipedia) |
![]() Jan Čenský |
Český biografický slovník XX. století | |
| 1. května 1981 (30.
výročí) v Moravci u Bystřice nad Pernštejnem zemřel český katolický teolog, filosof, prozaik a esejista Dominik Pecka. V 50. letech byl perzekvován, v letech 1954-60 vězněn. Roku 1968 se dočkal rehabilitace. Z tomistického hlediska se zabýval problematikou moderní filosofické antropologie a křesťanské etiky. Po studiích na gymnáziu v Kyjově a na klasickém gymnáziu v Brně (1914) byl přijat do kněžského semináře v Brně (1914–18) a po jeho úspěšném absolvování byl 5. 7. 1918 vysvěcen na kněze (potřeboval k tomu biskupský souhlas, protože ještě nedosáhl předepsaných 24 let života). Nastoupil nejprve do duchovní správy (v l. 1918–26 působil jako kaplan v Tuřanech u Brna, Loděnicích, Brně-Zábrdovicích), poté se na doporučení představených rozhodl pro pedagogickou službu. Po složení předepsaných zkoušek získal v r. 1926 profesorskou způsobilost pro gymnázia. Kromě náboženství vyučoval filozofii, němčinu, francouzštinu, a to na českém gymnáziu v Jihlavě (1926–41), po jeho zrušení v Brně-Králově Poli (1941–46) a poté v Brně-Husovicích (1946–53); mimo to působil v l. 1949–50 jako docent sociologie na Teologickém ústavu v Brně. Soustavnou pozornost věnoval náboženské vzdělávací práci mezi studenty. Redigoval časopis Museum, který tiskli rajhradští benediktini (1917–18), studentský katolický měsíčník Jitro (1932–42) a Úsvit (1946–49), řídil knižnici Duchovní orientace v edici Akord a edici Orientace. Byl v redakčním kruhu měsíčníku Akord („list pro kulturní syntézu“), který vydával Spolek katolických studentů v Brně. Pořádal prázdninové tábory katolických středoškoláků, přednášel na Akademických týdnech organizovaných M. Habáněm. V l. 1954–55 a 1959–60 byl protiprávně vězněn (k tomuto období se vrací v knize Z deníku marnosti, 1993). R. 1969 mu TF v Olomouci udělila čestný doktorát teologie. Zemřel v kněžském domově na Moravci. Narodil se 4. 8. 1895 v obci Čejkovice u Hodonína. Dominik Pecka (www.phil.muni.cz) Dominik PECKA (www.slovnikceskeliteratury.cz, Jan Wiendl) Pecka, Dominik (www.iencyklopedie.cz) |
![]() Dominik Pecka |
Český biografický slovník XX. století | |
| 1. května se slaví Svátek práce, výročí boje amerického proletariátu v roce 1886. Slaví se od roku 1890 z rozhodnutí kongresu 2. internacionály. V roce 1889 byl zakládajícím kongresem II. Internacionály v Paříži 1. máj označen za mezinárodní Svátek práce, původně na na protest proti popravě několika socialistů a anarchistů v USA v souvislosti s krvavými událostmi na chicagském Senném trhu (Haymarket) 1886. Odborové hnutí v Evropě tehdy přijalo za svůj požadavek zkrácení pracovní doby a na návrh předsedy Americké federace práce (AFL) S. Gomperse bylo pařížským kongresem rozhodnuto právě 1. máje "organizovat velkou mezinárodní demonstraci tak, aby se konala ve všech zemích a městech v jednom stanoveném dni, kdy pracující masy budou požadovat od představitelů států legální zkrácení pracovní doby na 8 hodin". 1. máj 1890 se takto slavil poprvé i v Praze na Střeleckém ostrově, oslav se zúčastnilo asi 35 000 osob. Ve Spojených státech ovšem například stávkové hnutí, jež proběhlo 1. 5. 1890, tradici podobných oslav nevytvořilo. V USA je dodnes Dnem práce první pondělí v září. Ve Francii se 1. máj stal státem uznávaným svátkem v roce 1947. V Čechách byl Svátek práce prohlášen památným dnem ČSR zákonem ze 14. 10. 1919. V Německu byly jeho oslavy uzákoněny v roce 1933, kdy jeho vlastní obsah byl zfalšován a zneužit v době, kdy ve skutečnosti došlo k rozbití německého odborového hnutí. V Sovětském svazu a zemích jeho bloku se 1. máj později stal jedním z hlavních oficiálních svátků. Svátek práce (Wikipedia) První máj a jeho tradice (www.blisty.cz) Proč se slaví 1. máj jako svátek práce? (www.asistentka.cz) |
![]() 1. máj v Praze (1890) |
Kalendář historický národa českého www.quido.cz Lípa č. 1/2009 Lípa č. 1/2010 Lípa č. 1/2011 Knihovna AV ČR Viz Kalendárium Květen 2010 (1.5.) |
|
| 2. (14.) května 1871
(140. výročí) se v obci Rusiv u Sňatyny v Haliči (Rakousko-Uhersko) narodil významný ukrajinský prozaik přelomu 19. a 20. století, první ukrajinský expresionista, Vasyl Semenovyč Stefanyk. Narodil se v rodině bohatého rolníka. Od středoškolských studií v Kolomyji a Drohobyči se zapojoval do hnutí radikálního ukrajinského studentstva a polské sociální demokracie. Studoval medicínu na univerzitě v Krakově. Studia ale pro nezájem o obor nedokončil a v roce 1900 univerzitu opustil. Poté se věnoval literární a politické práci. Spolu s Les Martovyčem a Marko Čeremšynou založili tzv. „Pokutskou trojici“ (název podle kraje Pokutí, východní Halič). Všichni tři byli žáky Ivana Jakovyče Franka. Úzce spolupracovali se skupinou polských spisovatelů „Mladé Polsko“ (Młoda Polska). V letech 1908-1918, kdy byl poslancem říšského sněmu ve Vídni za Ukrajinskou radikální stranu, se literárně odmlčel. Od roku 1916 až do smrti se opět věnoval převážně literatuře. Těžištěm Stefanykova díla jsou mistrovské povídky a novely, které jakoby nezúčastněně popisují hrůzný život na haličském venkově se všemi osobními a rodinnými tragédiemi, bídou, alkoholismem, pogromy a emigrací za oceán. Dílo: Syňa knyžečka 1899 (Modrý průkaz), Kaminnyj chrest 1900 (Kamenný kříž), Doroha 1901 (Cesta), Moje slovo 1905, Zemlja 1926 (Země). Zemřel 7. 12. 1936 v obci Rusiv u Sňatyny v Haliči (Polsko). Vasyl Stefanyk (Wikipedia) Stefanyk, Vasyl (www.encyclopediaofukraine.com, anglicky, Danylo Husar Struk) |
Monument to Vasyl Stefanyk |
Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů | |
| 2. května 1901 (110.
výročí) se v Hamburku narodil německý spisovatel, esejista a publicista Willi Bredel. Byl přívržencem německého komunistického hnutí. Jakožto syn dělníka se vyučil soustružníkem. Již v raném mládí se zapojil do revolučního dělnického hnutí. Po povstání v říjnu 1923 byl poprvé uvězněn. Za politickou a literární aktivitu byl v roce 1930 znovu vězněn. Roku 1932 navštívil Sovětský svaz. V roce 1933 ho fašisté internovali v koncentračním táboře, po roce se mu ale podařilo emigrovat do Prahy. Po návratu do Německa aktivně pracoval v mnoha kulturních funkcích (např. prezident Akademie umění). Jeho dílo je podmíněno osobním zážitkem. Zemřel 27. 10. 1964 v Berlíně. Willi Bredel (1901-1964) (literatura.kvalitne.cz) Willi Bredel (Wikipedia, německy) Willi-Bredel-Gesellschaft (www.bredelgesellschaft.de, německy) |
Briefmarke der Deutschen Post der DDR (1971) aus der Serie Berühmte Persönlichkeiten |
Slovník spisovatelů německého jazyka | |
| 2. května 1921 (90. výročí) se ve Vlašimi narodil marxistický literární historik a kritik, ideolog, vůdčí představitel normalizační literární vědy profesor PhDr. Vítězslav Rzounek, DrSc. Syn živnostníka. Vystudoval reálné gymnázium v Benešově (maturita 1940). Rok byl zaměstnán na Městském úřadě ve Vlašimi a v letech 1941–1945 jako úředník v kladenské Poldině huti. Po studiu češtiny a filozofie na FF UK (1945–1949, PhDr. 1950) se stal redaktorem nakladatelství Orbis. 1951–1952 byl šéfredaktorem Státního nakladatelství dětské knihy, poté semestr asistentem na FF UK a referentem ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Od roku 1954 přednášel na Vysoké škole politické ÚV KSČ, 1958–1961 studoval na Akademii společenských věd při ÚV KSSS v Moskvě (CSc. 1961 prací Puti razvitija čechoslovackoj prozy v novejšij period). Do roku 1967 opět přednášel na Vysoké škole politické ÚV KSČ (vedoucí katedry kulturní politiky), kde se 1964 habilitoval prací K některým otázkám československé kultury a kulturní politiky v období 1945–1964. Souběžně pracoval i na ideologickém oddělení ÚV KSČ. V letech 1967–1971 byl kulturním přidělencem na čs. velvyslanectví v Itálii, poté rok prvním tajemníkem ministerstva zahraničních věcí. Od roku 1972 až po odchod do důchodu v roce 1989 byl vedoucím katedry české a slovenské literatury na FF UK. Roku 1975 jmenován profesorem a zároveň mu byl udělen titul DrSc. (za práci K teoretickým základům literární vědy, publikovanou s titulem Tajemství krásna). Přispíval do periodik: Rudé právo, Nová mysl, Literatura ve škole, Květy, Tvorba, Impuls, Český jazyk a literatura, Literární měsíčník, O knihách a autorech, Nové knihy aj. V letech 1976–1989 redigoval v nakladatelství Čs. spisovatel edici Portréty spisovatelů. Práce literárního kritika a historika Vítězslava Rzounka jsou založeny na ideologickém a politickém výkladu uměleckých děl. Zpočátku se zabýval českými spisovateli 19. století (zejména v doslovech), v 60. letech se projevil jako oponent literárních směrů, které vybočovaly z rámce úzce chápaného socialistického realismu. Polemické práce z této doby – knižně vydané až v následujícím desetiletí, kdy se Rzounek stal vůdčím představitelem oficiálního normalizačního pojetí literatury – vycházely z přesvědčení o „explozi tvorby po Únoru“, která „rozvíjí a prohlubuje socialistickou svobodu, protože jiná reálná svoboda neexistuje“ (Proti proudu). Také řada jeho knih ze 70. a 80. let vznikla sebráním časopiseckých příspěvků (Realismus a soudobá próza, Řád socialistické tvorby). V souboru Tajemství krásna zdůrazňuje Rzounek ideologickou povahu umění a jeho specifičnosti se snaží dobrat pomocí pojmů metoda, obraznost, a především stranickost. Za aplikaci tezí z předchozího titulu na konkrétní materiál označil sám autor soubor Tajemství básnického tvaru, v němž prezentuje hodnocení jednotlivých literárních děl podle toho, nakolik odpovídají požadavkům údajného revolučního společenského procesu. Podobně je tomu v monografii Ivan Skála (v níž autor sice uznal uměleckou slabost básníkových sbírek ze začátku 50. let, avšak pokládal je za nutnou vývojovou etapu předcházející spisovatelově tvorbě „vrcholné“), ale i ve dvojici monografií věnovaných dalším ze spisovatelů, které Rzounek považoval za klíčové postavy české literatury: Vilému Závadovi a Janu Otčenáškovi. Dokladem literárních dějin nahlížených z perspektivy normalizačních postulátů je Nástin poválečné české literatury (1945–1980). Zemřel 11. 2. 2001 v Praze. Vítězslav RZOUNEK (www.slovnikceskeliteratury.cz, Přemysl Blažíček) Jak Husák nechal inteligentního netvora ovládnout školu (aktualne.centrum.cz, Pavel Baroch) WERFEL OČIMA RZOUNKA (www.obrys-kmen.cz, Alexej Mikulášek) |
Profesor PhDr. Vítězslav Rzounek, DrSc. |
Slovník českých spisovatelů | |
| 2. května 1931 (80.
výročí) se v Praze narodila česká herečka, scénáristka a dabérka Eva Jiroušková (Eva Rokosová-Jiroušková, Eva Rokosová). Je pěvecky i pohybově nadáná. Uplatnila se též ve filmu. Eva Jiroušková pochází z Prahy, od dětství se aktivně věnovala tanci, absolvovala dramatické oddělení na konzervatoři, následně pak studovala herectví na DAMU. Její první divadelní angažmá v Divadle J. Průchy trvalo dvacet let (1951-1971). Ztvárnila zde celou řadu zásadních dívčích a ženských postav domácího i světového repertoáru (Maryša, Romeo a Julie, Hamlet, RUR atd.) Také další její angažmá trvalo dvacet let (1971-1991), a sice v Divadle E. F. Buriana, kde hrála až do jeho zrušení. Zde vynikla například ve hře Sedm žen na krku. Eva Jiroušková se před kamerou objevila ještě jako studentka, menší role venkovských dívek ji provázely celá padesátá léta. Z dodnes známých filmů ji můžeme zaznamenat například ve filmu Císařův pekař - Pekařův císař (1951). Poté se přehrála do rolí manželek a maminek, takové úkoly dostala například ve filmech Žižkovská romance (1958) nebo Flám (1966), kde hrála po boku Vladimíra Menšíka. V 60. letech však hrála minimálně, zmenšila se i velikost jejích rolí. Naproti tomu normalizační kinematografie ji poctila větším počtem hereckých příležitostí, byť nadále v menších rolích, v komediích i dramatech. Vidět jsme ji mohli například jako doktorku Tuchlovou v komedii Hodíme se k sobě, miláčku? (1974), hrála také v seriálech, například v Nemocnici na kraji města (1977). Po roli polesné ve filmu Za trnkovým keřem (1980) se opět na delší dobu odmlčela, znovu se pak objevila ve filmech ve Kráva (1993) nebo Fany (1995). Zatím naposledy se Eva Jiroušková připomněla menší rolí v televizním seriálu Horákovi (2006). Nedílnou součástí práce Evy Jirouškové bylo také působení v rozhlase, účinkovala v rozhlasových hrách. Pracuje také v dabingu, namluvila například Monicu Vittiovou, uplatnila se ale také v animovaných filmech. Eva Jiroušková byla dvakrát vdaná, koncem 50. let byla v titulcích k filmům uváděná pod jménem svého druhého manžela jako Eva Jiroušková-Rokosová. Eva Jiroušková (www.csfd.cz, Pavel "argenson" Vlach) Eva Jiroušková (dabingforum.cz) Eva Jiroušková (www.osobnosti.cz) |
![]() Eva Jiroušková |
Český biografický slovník XX. století | |
| 2. (6.) května 1981
(30. výročí) v Berlíně zemřel francouzský filosof působící ve východním Německu Auguste Cornu. Profesor Humboldtovy univerzity v Berlíně v letech 1948-1956. Svou tvorbu zaměřil na práci o životě a díle K. Marxe a B. Engelse. Člen Socialistické strany Francie od roku 1913, komunista od roku 1923. Účastník francouzského hnutí odporu. Narodil se 9. 8. 1888 v Beaune (Francie). Cornu, Auguste (encyclopedia2.thefreedictionary.com, anglicky) Auguste Cornu (Wikipedia, německy) |
![]() Auguste Cornu: Karl Marx i Friedrich Engels - Od Demokratskog Liberalizma do Komunizma |
Slovník spisovatelů německého jazyka | |
| 2. května je Světový den ptačího zpěvu. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Ano, hned po svátku práce přichází svátek mnohem poetičtější: Světový den ptačího zpěvu. Co bylo zárodkem toho svátku? Před lety, roku 1979, v tento den vydalo Evropské společenství směrnici o ptácích, a když se podíváme na některé zákony Evropské unie, zdá se, že mnohých „ptákovin“ ještě dost zažijeme. Ale vraťme se ke zpěvu ptačímu. Vítání zpěvu ptáků se údajně účastní desítky tisíc lidí, ale kdo by je počítal. Důležitější je, že lidé chtějí upozornit na to, že i našim opeřencům je třeba pomáhat. Jen se schválně zaposlouchejte, jak krásně ptačí zpěv zní… Jen na území Prahy bylo během mapování ptactva zjištěno více než sto ptačích druhů. Je to dáno mimořádně členitým reliéfem, velkou řekou s přítoky, rybničnými soustavami, světlými i hlubšími lesy, vlhkými loukami, pokud už na nich zrovna nestojí supermarkety. Jednou z nejohroženějších skupin ptactva jsou druhy hnízdící na zemi, kterým volně pobíhající psi nedovolí zahnízdit. Zpátky k poetice – dokážete například rozlišit krásný zpěv kosa černého, drozda zpěvného či slavíka obecného? Pokuste se o to někdy. Stojí to za to. Světový den ptačího zpěvu (skoly.praha-mesto.cz) Dnešek je Světovým dnem ptačího zpěvu (www.rozhlas.cz, Radka Kvasničková, Marika Táborská) |
![]() Kukačka obecná |
Kalendárium
ČT1 Kalendárium ČT1 Viz Kalendárium Květen 2010 (2.5.) |
|
| 3. května 1931 (80.
výročí) se v Praze narodila česká herečka Jiřina Bohdalová. Herečka se schopností podat komično jako realitu a zároveň věrohodně ztvárnit i postavy tragikomické. Jiřina Bohdalová studovala herectví na pražské DAMU, kde jejím učitelem byl Bohuš Záhorský. Absolvovala titulní postavou Vančurovy Josefiny, v níž předznamenala svůj další vývoj předurčený výrazným komickým nadáním. V roce 1957 byla angažována do Werichova Divadla ABC. To už si všiml jejího spontánního komického projevu film. Uplatnila se v řadě veseloherních rolí (Dáma na kolejích, Světáci atd.). Na jevišti Městských divadel pražských byla nejúspěšnější v Achardově Idiotce (hráno více než šestsetkrát). Po přechodu do Divadla na Vinohradech v roce 1967 dostala Bohdalová větší příležitost uplatnit vedle komického nadání zkušenosti psychologicky prohloubeného herectví. Její touha hrát vážné dramatické role se projevuje právě v postavách, v nichž může odhalit jejich citový základ: Líza Doolittlová ze Shawova Pygmalionu nebo bufetářka Klára z Hubačovy tragikomedie Dům na nebesích jsou doklady širokého rozpětí jejích výrazových možností. Základním paradoxem komediálního herectví J. Bohdalové je přirozený smysl pro věcné zachycení životní reality, které je skryto v naivním ženském půvabu a až dětské bezbrannosti na straně jedné (filmy Hvězda zvaná Pelyněk, Pěnička a Paraplíčko), na druhé straně pak v domovnické bezohlednosti a dryáčnictví bez ohledu na věk všech paniček s vyřídilkou, socialistických měšťaček a dobraček se zlatým srdcem (Anna ve filmu Ucho, Helenka v televizním seriálu podle knihy Přítelkyně z domu smutku E. Kantůrkové). V 90. letech hrála v několika filmech (Jedna kočka za druhou, Fany), které právě díky jejímu vyzrálému hereckému projevu dosáhly velkého diváckého úspěchu. V divadle zatím vyvrcholila její dráha rolí Eržiky Orbánové (Örkény: Kočičí hra), v níž osobitým způsobem zúročila své charakterní herectví. Pracovala jako konferenciérka a interpretka zábavných pořadů v televizi a získala nejen výjimečnou diváckou oblibu, ale i technickou zkušenost z civilně úsporné výrazové práce před kamerou. Ve dvojici s V. Dvořákem (případně s V. Menšíkem) vytvořila velké množství různorodých ženských typů, v nichž projevila vyspělý smysl pro výstižnou charakterizační zkratku. Popularitu si získala i jako interpretka pohádkových televizních večerníčků (Křemílek a Vochomůrka, Rákosníček) a různých komických pohádkových postav (Nesmrtelná teta). Bohdalová patří v našem divadle a filmu k ojedinělým zjevům moderního ženského komika. BOHDALOVÁ Jiřina (www.libri.cz) Jiřina Bohdalová (www.csfd.cz, Ondra "Agatha" Dvořák) Jiřina Bohdalová (Wikipedia) |
![]() Jiřina Bohdalová |
Český biografický slovník XX. století www.libri.cz Lípa č. 1/2011 |
|
| 3. května 1951 (60.
výročí) se v Leningradu (SSSR) narodila ruská prozaička, publicistka a esejistka Taťjana Tolstaja, pravnučka Lva Nikolajeviče Tolstého. V tradici postav ruských podivínů přivádí ve svých prózách na svět další z plejády věčných smolařů, jejichž sny a představy se rozbíjejí o všednost života. Tatyana Tolstaya (Wikipedia, anglicky) Tatjana Tolstaja (www.literaturfestival.com, anglicky) Tatyana Tolstaya (www.librarything.com, anglicky) |
Taťjana Tolstaja |
Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů | |
| 3. května 1961 (50.
výročí) v Paříži zemřel francouzský filozof, představitel fenomenologie Maurice Merleau-Ponty. V řadě momentů byl blízký existencialismu. Ovlivněn gestaltismem přijal Husserlovu myšlenku intencionality a rozpracoval ji do širšího pojetí jako charakteristiku nikoli pouze poznání, ale všech vztahů člověka ke světu. Zpočátku se zabýval dílem Bergsona a Maine de Birana a tvarovou psychologií, později zejména fenomenologií. Zásadní význam měla jeho raná práce, ve které kladl důraz na lidskou tělesnost. Zabýval se rovněž strukturou žitého světa, jeho situačností a mnohoznačností, vytvářející temné pozadí všeho jasného poznání. V pozdních dílech se zabýval tvořivostí řeči a přecházel k rozborům ontogeneze (vývoje) světa z látky, v níž ještě není jasně rozlišen subjektivní a objektivní pól - zkoumal tedy vztah fenomenologie k tomu, co je nefenomenalizovatelné. Předčasná smrt mu zabránila dokončit nový projekt ontologie, v němž se pokusil modifikovat (obměnit) základní premisy (předpoklady) své filosofie. Podobně jako Martin Heidegger vycházel z konečnosti lidské existence - byl jedním z nejvýznamnějších představitelů francouzského existencialismu. Narodil se 14. 5. 1908 v městě Rochefort. Maurice Merleau-Ponty (Wikipedia) Maurice Merleau-Ponty (Encyklopedie Navajo) Merleau-Ponty Maurice Jean Jacques (www.skolavpohode.cz) |
![]() Maurice Merleau-Ponty |
Slovník francouzsky píšících spisovatelů Viz Kalendárium Květen 2008 (14.5.) |
|
| 3. května 1991 (20.
výročí) spáchal v New Yorku sebevraždu polsko-americký anglicky píšící spisovatel Jerzy Nikodém Kosinski (vl. jm. Józef Lewinkopf). Jeho dílo prostupují obrazy násilí, krutosti, objevuje se v něm motiv pomsty i téma lidské sexuality. Jeho pohled na život je veskrze trýznivý. Narodil se 14. 6. 1933 v Lodži (Polsko). Jerzy Kosinski (Wikipedia, anglicky) Jerzy Kosinski (www.britannica.com, anglicky) Jerzy Kosinski (Jerzy Nikodem Kosinski) Biography (www.jrank.org, anglicky) |
Jerzy Kosiński at the Miami Book Fair International of 1985 |
Slovník polských spisovatelů | |
| 3. května 2001 (10
výročí) zemřel v Praze významný český operní pěvec (bas) Karel Kalaš, sólista opery Národního divadla v Praze. Narodil se do dělnického prostředí české vídeňské menšiny s ochotnickými zálibami. Nejdříve se v letech 1926 – 1930 vyučil knihtiskařem a půl roku pracoval jako strojmistr a poté byl bez zaměstnání. Měl však skvělý pěvecký materiál, který studoval ve Vídni u F. Pagina. Dále ho skvěle, pečlivě a velmi pracovitě rozvíjel, k čemuž mu dopomohla jeho vrozená cílevědomost. Vynikl zvláště v lyrických a komických úlohách. Pěvecky se rovněž rád angažoval na koncertních podiích a síních. V roce 1934 byl Karlem Nedbalem angažován do Slovenského národniho divadla v Bratislavě (1934 – 1939). Odtud ho pozval Václav Talich na pohostinské vystoupení inscenace „Čert a Káča“ v Národním divadle v Praze a okamžitě se stal řádným, velmi potřebným a nepostradatelným členem slavného operního souboru (1. srpen 1939 – 1972), ze kterého odešel rovnou do penze. Ztvárnil tu řadu rolí (Vodník v Rusalce, Gremin v Evženu Oněginovi, Kecal v Prodané nevěstě či hrabě v Jakobínovi). Kalašova umělecká síla spočívala v lyrických partiích, ve kterých uplatňoval svůj měkce nasazovaný a příjemně modulovaný a kultivovaný bas. Přes epizodní role (Hubička, Čert a Káča, Armida) se propracoval až k velkým charakterním postavám. V roce 1978 Karla Kalaše režisér Ladislav Smoljak obsadil pro film Kulový blesk do role vysloužilého operního pěvce. V roce 1995 obdržel Karel Kalaš Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Jeho krásný lyrický bas hladil uši i duši. Měl komediální talent a uměl pracovat s gestem i mimikou. Přátelé na něj vzpomínají jako na plachého a skromného muže, který ale nezkazil žádnou legraci. Přes třicet let patřil k nepostradatelným pěveckým oporám Národního divadla. Karel Kalaš se narodil ve Vídni, kde vyrůstal v prostředí české dělnické menšiny. Vyučil se knihtiskařem, ale už odmalička se od svého otce, zapáleného ochotnického herce a režiséra, nakazil láskou k divadlu. Docházel na soukromé hodiny zpěvu a v roce 1934 byl angažován do Slovenského národního divadla v Bratislavě. Pět let nato ho šéf opery Národního divadla v Praze Václav Talich pozval k pohostinskému vystoupení. Kalaš se pražskému publiku představil v roli čerta Marbuela v Dvořákově opeře Čert a Káča. Měl velký úspěch, a tak byl přijat do pražského Národního divadla. Vytvořil zde na čtyři desítky rolí. K jeho nejznámějším patří Vodník ve Dvořákově Rusalce. Tento part nazpíval dokonce také v esperantu, a to v roce 1953 v nahrávce Československého rozhlasu. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1962 v Offenbachových Hoffmanových povídkách v postavě učence Crespela. V jedné roli si jej však jistě vybaví každý: v roli emeritního operního pěvce Bílka, který musí opustit svůj nadměrný byt, ve filmu Ladislava Smoljaka a Zdeňka Podskalského Kulový blesk z roku 1978. Scenárista Zdeněk Svěrák prý původně chtěl roli starého muže svěřit Janu Werichovi. Tou dobou už ale na tom Werich nebyl dobře zdravotně. Tvůrci tedy zvolili Karla Kalaše. A udělali dobře. 3. května 2001 odešel jeden z posledních pamětníků „zlaté éry“ Národního divadla do divadelního nebe ve věku krásných jedenadevadesáti let. Narodil se 9. 10. 1910 ve Vídni. Karel Kalaš (Wikipedia) Karel Kalaš (www.csfd.cz, Jarda „krib" Lopour) |
![]() 3. květen 2001 – † Karel Kalaš (* 9. 10. 1910) |
Český biografický slovník XX. století Lípa č. 3/2010 Kalendárium ČT1 Kalendárium ČT1 Viz Kalendárium Říjen 2010 (9.10.) |
|
| 3. května je podle OSN Dnem Slunce (Sun Day, International Sun Day). Ve vší své druhové, tvarové a funkční bohatosti vznikla prakticky celá biosféra Země ze sluneční energie. Současná civilizace postavená, v protikladu k zákonitostem přírody, na využívání docházejících a nebezpečných fosilních a jaderných energií, směřuje do slepé uličky. Lidé se mohou vymanit z této pasti, pokud včas mobilizují všechny síly k proměně stávajícího energetického systému. Přichází čas kdy se maximálně využitá sluneční energie a obnovitelné zdroje musí stát nezbytností. Pouze orientace na sluneční hospodářství změní zásadním způsobem hospodářskou logiku a tím i směr ekonomického rozvoje. Sluneční světové hospodářství uspokojí světovou spotřebu energie a surovin slunečními energetickými zdroji a surovinami. Vedle fundamentálních ekologických a hospodářských důvodů hovoří pro nejširší zavádění slunečních zdrojů také mírové, politické, sociální a další společenské důvody. Sluneční energie a obnovitelné zdroje jsou cestou k pozitivní budoucnosti lidstva. 3. 5. je Světový den svobody tisku, vyhlášen Valným shromážděním OSN v roce 1993, poprvé se slavil roku 1994. 3. 5. je Světový den alergie a astmatu, vyhlásila Globální iniciativa pro astma, v ČR se slaví od roku 1999. Jednotlivé dny ke kalendáři (clanky.rvp.cz) Významné dny (gnosis9.net, Libor Kukliš) |
![]() www.eurosolar.cz |
www.quido.cz Viz Kalendárium Květen 2010 (3.5.) |
|
| 4. května 1851 (160.
výročí) se v Javorech na Děčínsku narodil český podnikatel ve vrtném a geologickém průmyslu Julius Thiele. Zkušenosti pro své podnikání získal při své sedmileté činnosti na ruském Uralu. Po návratu do Čech se usadil v Oseku, kde založil firmu zabývající se prováděním vrtů na artézské studně. Za dobu svého života v Oseku se aktivně podílel na rozvoji města a jako člen zastupitelstva i na jeho politickém a společenském životě. Nejeden průmyslový podnik našeho regionu dosáhl jména evropského rozměru, jednou z nejúspěšnějších firem byla svého času i zeměvrtná společnost Julia Thieleho sídlící v Oseku. Thiele pocházel z vesnice Javory na Děčínsku (poblíž Vilsnic), kde se narodil jako nemanželský syn dcery domkáře Juliany Thiele (1819-1900), ale jeho život se napevno spojil s městem Osek, které se stalo výchozím bodem jeho podnikání a v r. 1870 zde zakládá vlastní společnost. Thiele se od počátku své kariéry zabýval vrtnými pracemi a hloubením důlních šachet. Jeho podnikavého ducha nezastavilo ani důlní neštěstí, při kterém přišel mladý podnikatel o část nohy. Při hloubení dolu poblíž Hostomic byl vážně zraněn a v roudnické nemocnici mu byla záhy pod kolenem amputována levá dolní končetina. Od druhé poloviny 70. let Thiele pracoval sedm let v Rusku v oblasti Uralu, kde získal široké zkušenosti i značný kapitál, který dále použil k rozvoji svého podniku. V prvních letech závod zaměstnával nejvíce 30 dělníků, v r. 1907 jich bylo již 250, celková parní síla strojů dosáhla 300 HP. Rozsáhlý komplex závodu s vlastní kovárnou a strojírnou Thiele vybudoval v Oseku na dnešní Sokolské ulici. Na krátkou dobu firma využívala i některé objekty v Duchcově na Bílinské ulici. Při likvidaci duchcovského cukrovaru Thiele zakoupil jeho strojní vybavení i několik objektů bývalého areálu. Za dobu svého života v Oseku se Thiele aktivně podílel na rozvoji města a jako člen obecního zastupitelstva i na jeho politickém a společenském životě. Dle nekrologu vydaného v Duxer Zeitung se Thiele zasloužil především v devadesátých letech o budování městského vodovodu a zavádění veřejného elektrického osvětlení. Thiele byl rovněž čestným členem několika oseckých spolků a protektorem Německého spolku pěveckého. Zemřel 22. 2. 1910 v Oseku. Zeměvrtná společnost Julius Thiele – K stému výročí úmrtí Julia Thieleho (historie.osek.cz, Mgr. Jiří Bureš) |
![]() Julius Thiele |
J. Bureš: Zeměvrtná společnost Julius Thiele, Osecké noviny, roč. 14, č. 6/2010, s. 11 | |
| 4. května 1931 (80.
výročí) se v Miroticích narodila česká spisovatelka, autorka detektivních a psychologických próz, románů pro ženy, filmových a divadelních scénářů Milena Brůhová (rozená Černá), původním povoláním farmaceutická laborantka. Dětství prožila v rodišti. Od roku 1945 studovala gymnázium v Písku (maturita 1950). Nebyla přijata na vysokou školu a začala pracovat jako farmaceutická laborantka, nejprve tři roky v Miroticích a poté v Písku, kde žije dosud. V letech 1973–75 dálkově absolvovala dvouleté pomaturitní farmaceutické studium, roku 1981 se stala vedoucí laborantkou v písecké centrální lékárně, kde působila až do odchodu do důchodu v roce 1987. Jejím synem je architekt Jiří Brůha (1959). Od 70. let přispívala do periodik: Vlasta (1974 zde na pokračování detektivní novela Čí je můj syn?), Literární měsíčník, Rudé právo, Jihočeská pravda, Jihočeská revue (obě České Budějovice), Pravda, Kmen, po roce 1990 opět do Jihočeské revue a dalších regionálních časopisů. Přispívá též do různých sešitů původních detektivních povídek, distribuovaných v prodejnách denního tisku. Čs. televize vysílala adaptace jejích próz Stopa Locacorten (1979, ze sbírky ...aby svědek nepromluvil s tit. Příbuzenstvo, r. + spolupráce na sc. Vladimír Drha), Jsem vrah? (1988, r. Jan Urbášek, sc. Inka Ciprová), Zkouška kvality (1989, r. + sc. Miroslava Valová), Tak ona spí s vrahem (1999, s tit. Spirála nenávisti, r. + sc. Ondřej Kepka). V roce 1997 získala Cenu Jiřího Marka za knihu Tak ona spí s vrahem! (1996). Do čtenářského povědomí Brůhová vstoupila v první polovině 70. let detektivními příběhy, v nichž představila svou variantu dvojice kriminalistů a snažila se o psychologické vykreslení postav, partnerských vztahů a střetávání osobních hodnotových systémů (např. v próze Potmě a potichu vytváří profil hlavní ženské postavy prostřednictvím různících se výpovědí zúčastněných svědků). Autorčina kombinační schopnost, inklinace k napínavým a bohatě fabulovaným dějům s psychologizujícím podtextem se projevuje i v její ostatní tvorbě. Brůhová se v ní často opírá o osobní zkušenost, ať už jde o události z května 1945 (novely Nálet a Nám už Niagára nehučí), nebo o farmaceutickou problematiku (Zkouška kvality). Příznačný je také její zájem o vztahy uvnitř uzavřeného rodinného mikrosvěta i jeho konfliktní, sobectvím deformované vazby k vnější společnosti (Mlha). Zjednodušující etický apel charakterizuje Brůhové úsilí zachytit vztahy mezi mužem a ženou v prózách postavených na konfliktu konzumního chápání života, pokrytectví a egoismu s morálkou osobní zodpovědnosti (novela Parcela a její volné pokračování Muškáty potřebují slunce a Neříkej sbohem). Téma partnerských vzahů se objevuje i v próze pro dívky propojující psychologickou rovinu s didaktickým apelem Lásky na první pohled. Milena BRŮHOVÁ (www.slovnikceskeliteratury.cz, Michaela Nondková) Milena Brůhová (www.databazeknih.cz) Milena Brůhová (otavinka.blog.cz) |
Milena Brůhová |
Český biografický slovník XX. století Lípa č. 1/2011 |
|
| 4. května 1931 (80.
výročí) se v Moskvě narodil ruský dirigent, profesor konzervatoře v Moskvě Gennadij Nikolajevič Rožděstvenskij. V letech 1951–1960 dirigent, 1965–1970 hlavní dirigent Velkého divadla SSSR, 1961–1974 hlavní dirigent a umělecký šéf Velkého symfonického orchestru Všesvazového rozhlasu a televize, 1974–1977 hlavní dirigent Stockholmské fiharmonie. Od roku 1974 hlavní dirigent Moskevského komorního hudebního divadla, od 1978 orchestru BBC v Londýně, od 1982 též orchestru Vídeňských symfoniků. Rožděstvenskij Gennadij Nikolajevič (leccos.com) Rožděstvenskij Gennadij Nikolajevič (www.cojeco.cz) Sodíková bomba jménem Rožděstvenskij (www.rock.cz, Lenka Foltýnová) |
Gennadij Nikolajevič Rožděstvenskij |
Lípa č. 1/2011 | |
| 4. května 1991 (20.
výročí) v Brně zemřel český operní pěvec (bas) a pedagog Jan Kyzlink. V letech 1962–1978 působil jako člen Státního divadla v Ostravě, v letech 1966–1970 jako stálý host Slovenského národního divadla, od roku 1979 člen Státního divadla v Brně. Činný též koncertně. Hostoval v řadě evropských zemí. Narodil se 6. 7. 1930 v Olomoučanech. Kyzlink, Jan (www.cojeco.cz) Kyzlink Jan (encyklopedie.vseved.cz) Jan Kyzlink (www.ndbrno.cz) |
![]() Národní divadlo Brno - Mahenovo divadlo |
Český biografický slovník XX. století Viz Kalendárium Červenec 2010 (6.7.) |
|
| 5. května 1811 (200.
výročí) se v anglickém Liverpoolu (na Svaté Heleně - Merseyside) narodil americký vědec, filosof, lékař, lékárník, fotograf a historik John William Draper. Experimentoval s elektřinou a v oboru fotografie. Světově se proslavil svými historickými spisy. Psal z hlediska osvícenského racionalismu a deismu. John William Draper se narodil v Anglii metodistickému duchovnímu Johnu Christopheru Draperovi a Sarah (Ripley) Draperové. Měl tři sestry, Dorothy Catherine Elizabeth Johnson a Sarah Ripley. Jeho otec se spolu s rodinou často stěhoval kvůli službě po celé Anglii. John William absolvoval domácí vzdělání doma až do roku 1822, kdy vstoupil do školy Woodhouse Grove. Učinil důležité objevy ve fotochemii. Je mu připisována první astrofotografie - vyfotografoval Měsíc již v roce 1840. O tři roky později nasnímal první spektrogram Slunce. Na konci roku 1839, krátce poté co Louis Daguerre oznámil objev způsobu zachycení obrazu na měděnou postříbřenou desku, se J. W. Draper - výrobce vlastní originální konstrukce fotoaparátu a učitel chemie na New York University (později prezident Americké Chemické společnosti) - rozhodl podniknout řadu pokusů jak napodobit Daguerra. V červnu 1840 byl schopen pořídit jasnou daguerrotypii své sestry Dorothy Draperové, čímž se stala jednou z nejstarších portrétních fotografií ženy na světě. Tato fotografie byla pořízena na střeše hlavní budovy New York University, v podmračený den, s 65-vteřinovou expozicí. Aby byl obraz jasnější, Dorothy měla svou tvář pokrytou vrstvou mouky. Zemřel 4. 1. 1882. John William Draper (Wikipedia) The First Photo Of The Moon / 1839 (www.fotoart.gr, anglicky) |
John William Draper |
Slovník spisovatelů: Spojené státy americké | |
| 5. května 1821 (190. výročí) zemřel francouzský vojevůdce a státník, císař Napoleon I. Bonaparte (vl. jm. Napoléon Buonaparte), francouzský císař (1804-15). Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Dne 15. srpna 1769 se narodil muž, který sám sebe považoval za největšího Francouze všech dob. Francouzem přitom vůbec nebyl a až do smrti mluvil francouzsky se silným cizím přízvukem. Narodil se v Ajacciu na Korsice jako Napoléon Buonaparte. Byl ošklivý, odmalička neduživý a trpěl tím, že měří jen 166 centimetrů. Oč menší ovšem byl, o to větší měl plány. Chtěl navázat tam, kde Karel Veliký skončil, a obnovit mocnou římskou říši. Francouzská revoluce mu nabídla příležitost a on nezaváhal. Odvaha – a také svatba s krásnou a společensky obratnou Josefínou, odloženou milenkou vlivného člena direktoria Barrase, mu vynesly vrchní velení nad italskou armádou. Pak už přímluvce nepotřeboval. Ve třiceti byl prvním konzulem, v pětatřiceti se nechal korunovat na císaře všech Francouzů. Vlastně, co to říkám, korunoval se sám. Vzal překvapenému papeži Piovi VII. korunu z rukou a posadil si ji na hlavu. Vlastnoručně pak korunoval i Josefínu. Rok nato vybojoval oslnivé vítězství v bitvě „tří císařů“ u Slavkova. Moc malého, kdysi stále hladového a špatně oblečeného Korsičana, jemuž se posmívali pro jeho mizerný přízvuk, špatnou pleť a křivé nohy, sahala od Madridu po Amsterdam a od Neapole po Hamburk. A to byl teprve začátek. Narodil se 15. 8. 1769 v Ajacciu na Korsice. Napoleon Bonaparte (Wikipedia) Napoleon Bonaparte / generál a císař (www.panovnici.cz) Napoleon I. Bonaparte (www.cojeco.cz) |
![]() Napoleon Bonaparte |
www.quido.cz Lípa č. 1/2011 Knihovna AV ČR Kalendárium ČT1 |
|
| 5. května 1891 (120.
výročí) se v Praze narodil český geolog profesor Radim Kettner. Byl skutečným zakladatelem moderní české geologické školy. Jako autor mnoha vědeckých prací se zabýval téměř všemi geologickými obory včetně jejich dějin a problémy geologických map. V letech 1916-19 působil R. Kettner jako asistent na Vysoké škole báňské v Příbrami. Roku 1920 byl jmenován profesorem pražské techniky, o šest let později profesorem na Karlově univerzitě v Praze. Manželka profesora Kettnera Marie byla dcerou známého moravského lékaře a přírodopisce Maurice Remeše. Od mládí se zajímala o geologii, a zejména o paleontologii, kterou vystudovala na Karlově univerzitě. Tragicky zahynula krátce po svatbě pádem ze skály při botanické exkurzi v Belanských Tatrách, v době, kdy byl profesor Kettner na studijní cestě v Americe. Až do konce života zůstal pak sám. Profesor Kettner byl skutečným zakladatelem moderní české geologické školy. V roce 1923 založil Československou společnost pro mineralogii a geologii. Zajímal se především o Barrandien (geologický oválný útvar mezi Prahou a Plzní, tvořený prvohorními usazeninami silurského a devonského vápence, slepence, břidlic, pískovce aj.) a dále pracoval v prvohorních geologických útvarech v moravském devonu a kulmu a v Nízkých Tatrách. Kettner se rovněž zasloužil o zavedení přednášek paleontologie na pražské univerzitě, které vedli profesor Jaroslav Perner a poté J. Augusta. Jako autor mnoha vědeckých prací se zabýval téměř všemi geologickými obory včetně jejich dějin a problémy geologických map. Nejobsáhlejší československá učebnice, kterou napsal, Všeobecná geologie (I.-IV.), vyšla v letech 1941-57. Kettnerovým jménem byla pojmenována vyhynulá rostlina Kettneria a vzácný nerost kettnerit. Vysoká vědecká úroveň přednášek vyrůstala z jeho vlastní vědeckovýzkumné aktivity a tvůrčího badatelského úsilí, provázeného praktickou a expertizní činností. Měl řadu vynikajících žáků, mezi něž patřili například L. Čepek, Q. Záruba a další. Byl jmenován akademikem ČSAV a zastával řadu vědeckých funkcí v Akademii i mimo ni. Zemřel 9. 4. 1967 v Praze. KETTNER Radim (www.libri.cz) Radim Kettner (Wikipedia) Radim Kettner (www.tec-search.net) |
![]() Profesor Radim Kettner |
www.libri.cz | |
| 5. května 1901 (110. výročí) se v Praze narodil český spisovatel, prozaik a filmový scenárista Václav Řezáč (vl. jm. V. Voňavka). Byl autorem knih pro děti a filmových scénářů. Těžištěm jeho tvorby však byly psychologické romány ze 30. a 40. let o temných silách v člověku. Po únoru 1948 se ve svých socialistických románech zaměřil na poválečný politický vývoj, zejména na osidlování pohraničí. Václav Řezáč byl ve 30. a 40. letech spolu s J. Havlíčkem a E. Hostovským nejvýraznějším představitelem českého psychologického románu, přičemž se odlišoval tím, že výrazněji akcentoval prvky sociální a třídní. Po uchopení moci komunisty se stal jedním z předních mocenských přisluhovačů horlivě prosazujícím doktríny stalinistické kultury a jeho nová tvorba byla vnímána jako reprezentativní vzor angažované socialistické literatury. Řezáč pocházel z chudé proletářské rodiny, otec mu brzy zemřel a mezi mladým Řezáčem a nevlastním otcem panoval vztah otevřené nenávisti, jenž se mimochodem odrazil i v některých Řezáčových raných prózách. Po studiu na reálce a absolvování kursu při obchodní akademii pracoval v letech 1920-40 jako zaměstnanec Státního úřadu statistického. V roce 1923 se oženil s pozdější spisovatelkou Emou Řezáčovou. Během okupace působil v dětské rubrice Lidových novin a v roce 1945 přešel do deníku Práce. V letech 1947-48 vedl jednu z tvůrčích filmových skupin na Barrandově a od roku 1949 až do své dobrovolné smrti (k níž přispělo zděšení nad závěry XX. sjezdu KSSS s jeho "odhalením kultu osobnosti") byl ředitelem nakladatelství Český spisovatel. V této funkci měl nemalý podíl na bezprecedentním okleštění české literatury a v důsledku i na zjalovění soudobé knižní produkce. Řezáčova "vážná" prozaická prvotina (lyriku, recenze a časopisecké povídky psal již od 20. let) Větrná setba (1935) je lyricko-psychologickým pokusem zprostředkovat generační pocit svých vrstevníků, dospívajících v letech 1. světové války. Větší úspěch však měly svižně napsané dětské romány (Kluci, hurá za ním, 1933 a Poplach v Kovářské uličce, 1934) s postavami ze světa proletářské periferie. Prvním výrazným psychologickým románem V. Řezáče se stalo Černé světlo (1940), s ústředním hrdinou eticky zmrzačelého ambiciózního člověka, snažícího se prorazit ve světě, jenž je determinován penězi. V částečně alegorickém románu Svědek (1942) ještě dál rozvíjel motiv zla a pudového nutkání k němu. Přivedl tu na scénu portrét postavy drcené pocitem méněcennosti a mstící se za svůj stav vnitřní prázdnoty. Též v "románu o vzniku románu" Rozhraní (1944), jenž je zřejmým vrcholem Řezáčova literárního díla, rozehrál podobné motivy, a navíc se pokusil postihnout otázky psychického naturelu a umělecké tvorby. Druhou, umělecky podstatně slabší, zato politicky mimořádně aplaudovanou Řezáčovu etapu zahájil příkladný román první vlny českého "socialistického realismu" Nástup (1951, již o rok později zfilmovaný O. Vávrou). Zasazen byl do prostředí vysídlených Sudet, jež byly v románovém světě obydleny dokonale třídně podmíněnými, a tak také jednajícími typy. Komunisté, ztělesnění dokonalým Bagárem, tu jsou prezentováni jako předurčení vůdci, uskutečňující toužebnou vidinu pozemského ráje. Tyto rysy se až ke komičnosti ještě zvýraznily v posledním Řezáčově románu, v Bitvě (1954). Zemřel 22. 6. 1956 v Praze. ŘEZÁČ Václav (www.libri.cz) Václav Řezáč (Wikipedia) Václav Řezáč spisovatel (1901-1956) (www.hamelika.cz) |
Václav Řezáč |
www.libri.cz www.literaturakvalitne.cz Lípa č. 1/2011 |
|
| 5. května 1921 (90.
výročí) se v Novém Strašecí narodil český orientalista a historik umění PhDr. Lubor Hájek. Ve své činnosti se zaměřil na studium mimoevropského umění, obzvláště na dějiny čínského a japonského výtvarného umění. Lubor Hájek v letech 1945–1949 studoval na FF UK v Praze obory indologie a srovnávací vědy náboženské, roku 1949 získal titul PhDr. Založil studia mimoevropského umění v poválečném Československu. Třicet pět let pracoval jako vedoucí sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze a vybudoval ji od nulových základů na standardní evropskou úroveň (asi 12 000 sbírkových předmětů) – a to i ve srovnání se sbírkami zemí s bohatou koloniální minulostí, jako jsou Británie, Francie nebo Holandsko. Jeho činnost obnášela především rozsáhlou práci sběratelskou – většinu předmětů musel vyhledat, získat buď nákupem, či převody z jiných sbírek (např. Grafické sbírky NG, Uměleckoprůmyslového muzea, Orientálního ústavu ČSAV, v 50. letech i svozy ze zabavených šlechtických majetků na hradech a zámcích atp., odborně zhodnotit, zainventovat, restaurovat, uchovávat a příležitostně publikovat ve formě výstav a odborných studií). Sbírka orientálního umění NG měla v letech 1964–1969 za jeho působení jedinou stálou instalaci v zámku v Benešově nad Ploučnicí, kdy její část (2 300 exponátů – především čínské bronzy a porcelán) zanikla při velkém požáru. Od roku 1972 je sbírka umístěna na zámku Zbraslav, kde Národní galerie od roku 1995 budovala a roku 1998 zahájila provoz stálé expozice Sbírky asijského umění. Kromě intensivní sběratelské a badatelské činnosti se celoživotně věnoval i práci pedagogické (založil studium mimoevropského umění při FF UK) a publikační. Patřil mezi zakládající členy časopisu Nový Orient a v letech 1945–1970 do něj soustavně přispíval. V nakladatelství Artia a Odeon vydal patnáct odborných titulů o mimoevropských dějinách umění, historii čínského umění, hlavně bronzů a keramiky, indických miniatur, japonského dřevořezu, dálněvýchodní ornamentalistiky a figuralistiky a současného čínského tušového malířství. Oč méně sám cestoval, o to více se zabýval přípravou velkých putovních výstav orientálního umění. Zemřel v roce 2000. Lubor HÁJEK (www.revolverrevue.cz, Jakub Guziur, Jiří Hájíček) Rozmanité, delikátní a krásné čínské umění na Zbraslavi (www.ct24.cz, Linda Tichotová Fryčová) |
![]() PhDr. Lubor Hájek |
Český biografický slovník XX. století | |
| 5. května 1941 (70.
výročí) se narodil český malíř, grafik, ilustrátor Jan Souček. Vyučený sklenář, jehož výrazný talent ho předurčil ke studiu Střední uměleckoprůmyslové školy pod vedením profesora Stanislava Libenského. Pokračoval na VŠUP, v ateliéru kresleného filmu prof. Adolfa Hoffmeistera. Stěžejním bodem jeho práce bylo malířství a grafika. Souček vytvořil bezpočet malířských děl a ambiciózních grafických cyklů. Zaujímá čestné místo mezi zástupci své generace. Originalita jeho umění paradoxně pramení z používání malířských technik připomínajících techniky, jež používali staří mistři. Studium: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha (1963-69, obor filmová grafika, A. Fišárek, A. Hoffmeister, J. Novák), Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Železný Brod (1957-61). Malíř, grafik a illustrator Jan Souček se narodil v roce 1941, v roce 1969 absolvoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru kresleného filmu A. Hoffmeistera. Od roku 1971 pravidelně vystavoval v jak v České republice, tak i např. v Německu, Švýcarsku, býv. Jugoslávii, Rumunsku, Francii, Rakousku a Spojených státech. Díla autora, jehož osobitý styl je někdy nazýván "imaginativním realismem", jsou zastoupena ve sbírkách galerií a muzeí v České republice (NG v Praze, Památníku národního písemnictví v Praze, Ministerstva kultury ČR, Galerie hl. m. Prahy atd.), Švýcarsku, Německu a také v mnohých soukromých evropských a amerických sbírkách. Zemřel 3. 5. 2008. Jan Souček - z životopisu (www.artbohemia.cz) JAN SOUČEK – kresby a obrazy (vystavy.kdykde.cz) |
![]() JAN SOUČEK – kresby a obrazy |
Lípa č. 1/2011 | |
| 5. května je Významný den ČR, výročí Květnového povstání českého lidu v roce 1945. je Den Evropy, výročí vzniku Rady Evropy v roce 1949, mezinárodní organizace evropských států se sídlem ve Štrasburku. Dne 9. května 1950 představil Robert Schuman svůj návrh na vytvoření organizované Evropy jako nezbytné podmínky pro udržení mírových vztahů. Tento návrh, známý pod názvem "Schumanova deklarace", se považuje za počátek budování toho, čemu se dnes říká Evropská unie. Tento den, 9. květen (Den Evropy), se stal jedním z evropských symbolů, které spolu s vlajkou, hymnou, mottem a jednotnou měnou (eurem), tvoří identifikační znaky politického subjektu – Evropské unie. Den Evropy představuje příležitost pro aktivity a oslavy, které Evropu přibližují k jejím občanům a sbližují národy Unie. Den Evropy (europa.eu) Den Evropy (Wikipedia) Schumanův Den Evropy (blog.aktualne.centrum.cz, Miloslav Bednář) |
![]() ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli) |
www.quido.cz Lípa č. 1/2009 Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Květen 2010 (5.5.) |
|
| 6. května 1851 (160. výročí) se v Courtenay narodil francouzský kabaretiér, zpěvák, písničkář, komik a zakladatel a majitel nočního klubu Le Mirliton v pařížské čtvrti Montmartre Aristide Bruant. Jeho písně vycházely z pařížského folkloru, byl jedním z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších písničkářů Montmartru. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Když pak u Chat Noiru svit luny potemněl, zahlíd jsem slečnu Kláru a té jsem jemně děl: „Jak se ti šlape, krásko?“ - „Jo, dobrý, to si piš… A mimochodem, lásko, co ty tu vyvádíš…?“ Zpívával slavný pařížský kabaretiér, zpěvák a komik Aristide Bruant. Montmartre – pařížská čtvrť s úzkými, křivolakými uličkami, nad nimiž se jako bílá pelerína rozprostírá bazilika Sacré-Coeur. Začátky literární a umělecké slávy Montmartru spadají do osmdesátých let předminulého století. To byla doba rozkvětu zejména proslulého kabaretu Černá kočička, tedy Le Chat Noir. Pořádaly se tu veselé, neoficiální večírky s recitací, písničkami a žertovnými scénkami. Brzy se o nich dozvěděla celá Paříži. Šansoniéři Montmartru s nonšalancí vyzpívávali atmosféru „fin de siecle“ a překonávali ji lehkým cynismem a černým humorem. V písních a popěvcích lehce poletovaly aktuální motivy, neuctivé narážky, výsměch velkému politickému světu se pojil se zájmem o drobné události denního života pařížské ulice, bulváru i předměstí. Kabaret Chat Noir vytvořil celou literární školu, jež měla esprit du jour, vtip, ironii a postrádala úctu k posvátným věcem, institucím a osobnostem. Jedním z nejslavnějších šansoniérů Montmartru byl Aristide Bruant. Dnes je znám především jako muž s červenou šálou na slavných plakátech Henriho Toulouse-Lautreca. Původně klenotnický dělník, pak nosič na Severním nádraží, začal zpívat v předměstských dělnických hospůdkách, až ho proslavilo působení v Chat Noir. Vystupoval ve svérázném kostýmu, nosil vysoké boty, sametové kalhoty, rudou košili, šátek a široký plstěný klobouk. Jeho písně byly veselé, kruté i jímavé. Jejich hrdiny byli tuláci a otrapové, krásky a nevěrnice, pasáci a prostitutky. Jeho ústy se Monmartrem linula všechna krása i bída Paříže. Později si Bruant, uznávaný za „krále Montmartru“ založil vlastní kabaret Le Mirliton, který se stal doslova senzací. Svérázný šéf přitahoval zákazníky nejen svým šansoniérským uměním, ale i hrubostí a vykřičeným hlasem, jímž mezi stoly vítal návštěvníky. Zemřel 11. (10.) 2. 1925. Aristide Bruant (Wikipedia) Aristide Bruant (Wikipedia, francouzsky) |
![]() 6. květen 1851 – * Aristide Bruant († 11. 2. 1925) |
Slovník francouzsky píšících spisovatelů Kalendárium ČT1 Kalendárium ČT1 |
|
| 6. (7.) května 1861 (150. výročí)
se v Kalkatě narodil indický a bengálský spisovatel, básník, prozaik, dramatik, hudební skladatel, malíř, pedagog a filozof Rabindranáth Thákur (v anglickém přepisu Rabindranath Tagore), propagátor nezávislosti Indie a indického kulturního dědictví, hlasatel sbližování Východu a Západu, první asijský nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1913. Rabíndranáth Thákur se narodil v kulturní bráhmanské rodině, ve které získal i základní vzdělání. Literárně tvořit začal velmi brzy. V osmi letech psal básně, první krátké povídky, v šestnácti letech publikoval své drama. V jedenácti letech cestoval spolu s otcem několik měsíců po Indii, kdy studoval literaturu, astronomii, přírodní vědy a psal básně. Poté odešel studovat do Anglie s cílem stát se advokátem. Po návratu se oženil a usadil se s rodinou v Shelidahu (dnes Bangladéš). Zde hospodařil a věnoval se literární tvorbě. V roce 1901 se přestěhoval na otcův statek v Santiniketanu. Založil tam experimentální školu, v níž spojoval indické a evropské tradice. Byl rovněž spoluzakladatelem Institutu pro zvelebení zemědělství. Thákur navštívil více než třicet zemí na pěti kontinentech. Přednášel, propagoval indické kulturní dědictví a filozofii, snažil se získat peníze pro školu v Santiniketanu. Na svých cestách se setkával s mnoha významnými současníky, jako byli např. A. Einstein, M. Gandhi, Th. Mann, R. Rolland aj. Svými názory, které uplatňoval i v praxi, byl hlasatelem sociální rovnosti. Byl přesvědčený humanista, vystupoval proti násilí a zotročování. V roce 1913 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Tvorba Rabíndranátha Thákura je velmi rozsáhlá a různorodá. Napsal asi dvě stě knih různých žánrů - poezii, povídky, romány, eseje, dramata a publicistické práce. Některé knihy přeložil do angličtiny. Největší část autorovy tvorby zaujímá básnické dílo. Celkem na padesát sbírek obsahuje duchovní, sociální, politickou a milostnou lyriku (Zlatý člun - 1894, Gitáňdžali - 1912, Přibývající měsíc - 1913, Zahradník - 1913, Sádhaná, o lásce, o zlu - 1914, Česání ovoce - 1916). Thákur psal i sociální a psychologické povídky a romány (Domov a svět - 1916), lyrická a symbolická dramata (Poštovní úřad - 1912, Vodopád - 1922, Rudé oleandry - 1924). Bohatá byla i jeho hudební tvorba - písně, taneční dramata, byl úspěšný i jako malíř. Thákur je vrcholným představitelem indické moderní literatury. R. Thákur: "Člověk nikdy nemůže vidět dvě strany koule zároveň." "Podle vzhledu můžete posuzovat květinu nebo motýla, nikoli však lidskou bytost." "Nesmíte honem odsuzovat, čemu nerozumíte." Zemřel 7. 8. 1941 v Kalkatě. Rabíndranáth Thákur (Wikipedia) Rabíndranáth Thákur (www.spisovatele.cz, Marie Baboráková) Rabíndranáth Thákur (home.tiscali.cz) |
Rabíndranáth Thákur |
Lípa č. 1/2011 http://cs.wikipedia.org/wiki/ |
|
| 6. května 1871 (140.
výročí) se v Mnichově narodil německý básník, novinář a překladatel Christian Otto Josef Wolfgang Morgenstern. Byl zakladatelem nonsensového básnictví v německé literatuře. Jeho básně jsou založeny na slovních hříčkách a jazykovém vtipu. Morgenstern studoval dějiny umění a práva, zároveň se věnoval žurnalistice, poezii a překladatelství. Léčil se s tuberkulózou v mnoha sanatoriích, ale 31. března 1914 jí podlehl. Jeho prozaická díla vyšla péčí jeho ženy Margarety většinou až po jeho předčasné smrti. Za svého života se dočkal velmi malého uznání. Narodil se v Mnichově jako jediné dítě Carla Ernsta Morgensterna a jeho ženy Charlotty, rozené Schertelové. Oba rodiče pocházeli z malířských rodin, otec byl významný německý malíř krajinář. Když mu bylo 10 let, zemřela mu matka na zápal plic. Otec jej poté poslal ke kmotrovi do Hamburku, kde nastoupil do internátní školy. Jeho otec se v té době podruhé oženil. Roku 1884 se odstěhoval za otcem, v té době ředitelem Královské umělecké školy ve Wroclawi. Zde navštěvoval gymnázium a pokoušel se sám psát. Roku 1892 začal studovat národohospodářství na Vratislavské univerzitě, ale studium musel brzy ze zdravotních důvodů přerušit. Po částečném zotavení si našel práci v Národní galerii v Berlíně, navázal spolupráci s deníkem Tägliche Rundschau a psal do časopisů Freie Bühne, Kunstwarts a Der Zuschauer. Stále cestoval po různých evropských sanatoriích. Když v roce 1898 cestoval po Norsku, setkal se zde s Henrikem Ibsenem, uchvátilo jej překládání jeho i jiných skandinávských děl, čemuž se věnoval až do konce života. V Norsku mu vyšla jeho prvotina Ich und die Welt (Já a svět). V roce 1900 se dozvěděl, že trpí tuberkulózou. Pod vlivem této smutné skutečnosti psal Šibeniční písně. Roku 1903 přeložil z norštiny Večerní červánky Knuta Hamsuna a básně Björnstjerne Björnsona. V létě téhož roku získal v Berlíně místo dramaturga u F. B. Erbena a začal pracovat jako redaktor v nakladatelství Bruno Cassirera. 7. března 1910 se v Merlan-Obermais oženil s Margaretou. V roce 1910 u něj naplno propukla tuberkulóza. Ch. Morgenstern: Beránek a měsíc Hru života předvádíme hloupým bez všech úspěchů. Právě to, co nezměníme, je nám terčem posměchu. Na vážnosti hloubky bytí dětskou mstou to možno zvát. Nauč se nás pochopiti, líp budeš i život znát. Zemřel 31. 3. 1914 v Meranu na tuberkulózu. Christian Morgenstern (Wikipedia) Christian Morgenstern (www.spisovatele.cz, Gabriela Sedlackova) Christian Morgenstern (elidor.cz) |
Christian Morgenstern |
Slovník spisovatelů německého jazyka | |
| 6. května 1901 (110.
výročí) se v Chrudimi narodil český právník, novinář a publicista Jaroslav Drábek. Od začátku německé okupace byl činný v domácím odboji, v roce 1943 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora . Odtud byl ještě v roce 1943 převezen do pražské pankrácké věznice, odkud byl v červenci 1944 propuštěn. Do konce války se pak skrýval v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Po únorových událostech v roce 1948 odešel do exilu a usadil se v USA. Zde působil jako komentátor rozhlasové stanice Hlas Ameriky a současně spolupracoval s čs. exilovými organizacemi. Zemřel 11. 12. 1996 ve Washingtonu. |
Český biografický slovník XX. století – sv.1 | ||
| 6. května 1911 (100. výročí) zemřel v Praze český herec Jindřich Mošna. Jindřich Mošna se vyučil v Praze mosazníkem a vydal se za zkušenostmi "na vandr" do Vídně. Tam si zamiloval divadlo, dělal statistu a občas dostal i malou úlohu. Ochotničil i po návratu domů, až se jej divadelní prkna zmocnila tak, že se vydal s kočovnou společností. Po "štacích" jezdil přes 4 roky a získal si takový věhlas komika, že když roku 1864 vznikalo v Praze stálé české divadlo, byl samozřejmě mezi vybranými herci. Jako komik byl brán i později v Národním divadle. Teprve role Harpagona z Moličrova Lakomce (ke které měl blízko, vždyť jeho šetrnost byla příslovečná) a pak žida Shyloka ze Shakespearova Kupce benátského dokázaly, že je i vynikajícím hercem tzv. "charakterních" rolí. Byl také prvním principálem ve Smetanově Prodané nevěstě. Mošna, miláček obecenstva, měl své postavy i postavičky mistrně vypozorované ze života a žádný z herců nebyl tak blízký srdci lidu. Celý svůj život zasvětil jevišti. Teprve rakovina jazyka mu znemožnila hrát. Jeho smrt se bolestně dotkla celého národa. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Jindřich Mošna je považován za jednu z největších postav evropského herectví 19. století. Jiný velký herec, Ladislav Pešek, se nám pokusil přiblížit jeho umění v roli, která byla z Mošnových nejslavnějších. "Na jevišti se přímo přeměňoval v lidi, které hrál," napsal o Mošnovi spisovatel, divadelník a později první ředitel Národního divadla František Adolf Šubert. "U něho nebyly ani dvě role podáním stejné, v každé byl osobitý, v každé proudila červená teplá krev." Drobný, suchý a neuvěřitelně mrštný Mošna byl jedním z nejoblíbenějších komiků své doby. "Grotesknost jej přímo těší," tvrdil o Mošnovi Jan Neruda, "on ji předvádí s radostí, která má nádech naivní a dětinský, a ta upřímnost budí zas naivně veselou ozvěnu u diváka." Mošna hrál, zpíval, žongloval, konkuroval klaunům, artistům a šansoniérům a často je i parodoval. Své tělo prý dokázal ovládat tak, že si na chvíli dovedl zastavit i tep srdce. Ale Mošna byl vynikající i v rolích tragikomických a tragických. Zahrál všechno a všechno skvěle. "Hrál klasicky, moderně, realisticky i naturalisticky, groteskně i burleskně, karikoval i parodoval, extemporoval i studoval," psal v roce 1893 časopis Besedy lidu. Mošnu si zamiloval každý, kdo ho třeba jen jednou jedinkrát viděl na scéně. A Mošna, jinak tak šetrný, že si z něho všichni tropili legraci, po celý život štědře rozdával ze svého umění. Narodil se 1. 8. 1837 v Karlíně. MOŠNA Jindřich (www.libri.cz) |
www.libri.cz Lípa č. 1/2011 Kalendárium ČT1 |
||
| 6. května 1911 (100.
výročí) se v Paříži narodil francouzský romanopisec Guy de Pérusse Des Cars, vévoda des Cars. Byl autorem čtenářsky úspěšných románů, v nichž důležitou roli často hrají ženské postavy. Zemřel 21. 12. 1993. |
Slovník francouzsky píšících spisovatelů | ||
| 6. května1921 (90. výročí) se v Praze narodil český technik Jiří Beneš. Zabývá se teorií řízení, servopohony a technickou kybernetikou. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 6. května 1921 (90.
výročí) se ve Vídni narodil rakouský básník, esejista a překladatel Erich Fried, žijící od roku 1938 v Londýně. Jeho dílo je zaměřeno protiválečně, k čemuž přispěl i prožitek z vietnamské války. |
Slovník spisovatelů německého jazyka | ||
| 7. května 1711 (300. výročí) se narodil anglický osvícenský filozof, historik, pedagog a ekonom skotského původu David Hume. Zemřel 25. 8. 1776. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 7. května 1901 (110. výročí) se v Praze narodil český novinář, reportér, spisovatel, básník, prozaik Géza Včelička (vlastním jménem Antonín Eduard Včelička). Své práce podepisoval pod pseudonymem Géza Včelička, protože se mu zalíbily zmínky o Geuzech, jež statečně bojovali proti španělským uchvatitelům. Z Geuzy se časem zfonetizovalo na domnělé maďarské Géza. V roce 1933 odjíždí do Německa, a po návratu vydává knížku V zemi hákového kříže. V roce 1934 vzniká jeho další kniha Několik prokletých. V roce 1935 navštěvuje Sovětský svaz a píše knihu Dvě města na světě. V protifašistickém odboji spolupracuje s Dr. Ivanem Sekaninou. Pracuje na románu Policejní hodina. V roce 1939 vydává knihy Mezi Marokem a Zbraslaví, Poutníkův návrat a básně Staré zrcadlo. V době okupace se musí schovávat před gestapem. Ilegálně se skrývá až do roku 1941, kdy musel být odvezen do nemocnice pro rapidně zhoršenou plicní chorobu. Gestapo zabavuje jeho 8 knih,, on mezitím stále leží v nemocnici, kde jej gestapo nikdy nenavštívilo, protože ho považovali za příliš malou rybu. V roce 1944 se k plicní chorobě připojuje ještě chronický zánět slepého střeva a 10. 1. 1945 je na poslední chvíli operován. Teprve po delší době se trochu zotavuje. V roce 1945 vydává další knihu, a to Pražské tajemství. V roce 1954 se začala v kinech promítat zfilmovaná Kavárna na hlavní třídě. Zemřel 30. 12. 1966. |
http://kftp.unas.cz Lípa č. 1/2011 |
||
| 7. května 1901 (110.
výročí) se narodil americký filmový herec Gary Cooper. Gary Cooper byl americký filmový herec, legendární filmový hrdina z mnoha westernových, válečných, dobrodružných i romantických filmů, idol žen. Začínal jako kaskadér. Později začal zaskakovat v menších vedlejších a epizodních rolích. Od roku 1926 se datuje jeho kariéra filmového herce. První velkou roli dostal ve filmu Arizona Bound v roce 1927. Od té chvíle jeho kariéra strmě stoupala. U nás je asi nejznámější film "V pravé poledne". Cooper měl mnoho románků s největšími filmovými hvězdami, včetně Marlene Dietrich, Grace Kelly či Patricie Neal, ale byl jednou ženatý s Veronikou Balfe. Z manželství se narodila dcera Maria. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Tichý, vytáhlý westernový hrdina se světle modrýma očima – idol ženských srdcí – se narodil jako druhý syn anglických přistěhovalců. Rodina byla poměrně zámožná a vlastnila rozsáhlý ranč. Tam se naučil mnoha praktickým dovednostem, které později velmi dobře uplatnil ve filmu: starat se o dobytek a skvěle jezdit na koni. „Vstávat v pět ráno a nakrmit čtyři sta padesát kusů dobytka – to nebylo zrovna romantické“ – říkal o své zkušenosti ze skutečného života kovboje. Původně chtěl být karikaturistou. Pak se ale začal živit u filmu jako kaskadér. Jeho úkolem bylo co nejzajímavěji padat s koně. Po čase začal zaskakovat v menších epizodních rolích. První velkou hlavní roli dostal ve filmu Arizona Bound. Od té chvíle jeho kariéra strmě stoupala. Ztělesňoval ideálního Američana. Hrdinu, jenž se za každých okolností postaví proti bezpráví. Po westernové éře natáčel romantické a milostné filmy a také válečná dramata. S rostoucí popularitou rostla i četnost jeho milostných afér s kolegyněmi. V prosinci 1933 se oženil a o čtyři roky později se mu narodila jediná dcera Marie Veronika. Svého prvního Oscara za herecký výkon získal za titulní roli ve filmu Četař York. Jeho blízkým přítelem byl spisovatel Ernest Hemingway, s nímž sdílel loveckou vášeň. Hemingway se mnohokrát vyjádřil, že je velice rád, že hlavního hrdinu z jeho děl ve filmech Sbohem, armádo a Komu zvoní hrana ztvárnil právě on. K Heminwayovi se také uchýlil, když odjel od manželky se svou milenkou Patricií Nealovou, s níž se seznámil při natáčení filmu Kašna. Pak přišla jeho zřejmě největší role: šerif Will Kane z Pravého poledne, za nějž obdržel svého druhého Oscara. Tento strhující příběh statečného šerifa, který zůstane zcela sám ve městě, do něhož se sjíždějí zločinci, je mnohými ještě dnes řazen mezi nejlepší filmy všech dob. Svůj poslední velký milovnický part odehrál ve filmu Odpolední láska po boku mladé a okouzlující Audrey Hepburn. Scestoval Evropu, a pak se vrátil ke své ženě a dceři. Tou dobou se ale začal zhoršovat jeho zdravotní stav. V dubnu roku 1960 mu byla diagnostikována rakovina prostaty. O rok později obdržel čestného Oscara za celoživotní dílo. Slavnostního předávání se už ale nemohl zúčastnit. 13. května 1961 svůj zápas s rakovinou dobojoval. Bylo mu právě šedesát let. Zemřel 13. května 1961 (50. výročí) Gary Cooper, 110 let od narození, 50 od úmrtí, 7. a 13. května (www.isifa.com) |
![]() Gary Cooper |
Kalendárium ČT1 | |
| 7. května 1931 (80.
výročí) se v Bučovicích u Brna narodil český ilustrátor, kreslř a malíř Ervín Urban. Byl činný též jako reklamní a televizní grafik. Zemřel 21. 10. 1997. |
F. Holešovský: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež | ||
| 7. května 1931 (80.
výročí) se v New Yorku narodil americký redaktor a spisovatel Gene Rodman Wolfe. Je autorem žánru sci-fi. První povídky, nezřídka blízké stylu Nové vlny, začal publikovat koncem 60. let. |
http://www.legie.info/ | ||
| 7. května 1941 (70.
výročí) v Cambridge zemřel anglický sociální antropolog sir James Georgie Frazer. Zabýval se vývojem a teorií náboženských rituálů a magických úkonů v nejrůznějších společnostech. Narodil se 1. 1. 1854. |
Slovník spisovatelů: anglická literatura … | ||
| 7. května 1951 (60.
výročí) se v Kolíně narodil český básník, literární historik, kritik a vysokoškolský profesor Vladimír Křivánek. Zaměřuje se na českou literaturu 19. století a v posledních letech zejména na českou poezii 20. století. |
http://www.radioservis-as.cz/ | ||
| 8. května 1891
(120. výročí) se v Praze narodil český divadelní podnikatel, ředitel a režisér Václav Jiřikovský. Václav Jiřikovský, vlastním jménem Václav František Herein, zaujímá významné místo v dějinách českého divadla na Moravě, a zejména v Brně, kam přišel jako herec a režisér v roce 1914. Do roku 1919 byl šéfem činohry a krátce divadlo vedl jako samostatný podnikatel. Poté čtyři roky řídil české divadlo v Ostravě, v letech 1925-29 byl spoluředitelem Slovenského národního divadla v Bratislavě a v letech 1931-41 byl opět ředitelem v Brně (Zemské divadlo). Hlavním přínosem byla jeho neúnavná organizační a personální práce. Usiloval o nezávislost brněnského divadla na pražském vzoru, objevoval a podporoval mladé herce, režiséry i autory a skladatele, usiloval o divadlo uspokojující co největší počet diváků. Mnohá díla uvedl jako první, dbal o slovanskou orientaci činoherního i operního repertoáru, a to za okupace. Jako režisér a herec se hlásil k zásadám jevištního realismu, ale jako ředitel ponechával co nejvíce prostoru umělecké iniciativě členů souboru. Koncem roku 1941 byl zatčen spolu s hercem Josefem Skřivanem a dalšími členy divadla gestapem, odvlečen do Osvětimi a zde umučen. Zemřel 9. 5. 1942 v Osvětimi (Polsko). JIŘIKOVSKÝ Václav (www.libri.cz) |
www.libri.cz | ||
| 8. května 1921 (90.
výročí) se v Olomouci narodil český knižní grafik Milan Hegar. Jeho tvorba, orientovaná zvláště na výtvarné a uměleckohistorické publikace, vychází z klasické koncepce knižní úpravy, z celistvého nazírání na knihu, z individuálního přístupu k jednotlivým titulům a z významné role písma. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 8. května 1921 (90.
výročí) byla v Praze založena Federace dělnických tělocvičných jednot (FDTJ). |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 8. května 1941 (70. výročí) zemřel v Moskvě český politik, právník, novinář a publicista Dr. Bohumír Šmeral, spoluorganizátor protifašistického boje. Otec B. Šmerala byl učitelem a rodina patřila k městské honoraci v Třebíči. Přesto již v šesté třídě gymnázia dospěl Šmeral k socialistickému přesvědčení a vstoupil do třebíčského sociálně demokratického spolku Pokrok. Na podzim 1898 přišel do Prahy studovat práva (promoval v září 1904) a záhy začal aktivně pracovat v sociálně demokratické straně. Od roku 1899 působil v redakci Práva lidu a brzy prokázal vynikající novinářské schopnosti. Osvědčil se i jako aktivista strany a řečník. 1903-04 již vystupoval na velkých táborech lidu vedle uznávaných dělnických vůdců. Byl také autorem několika publikací. Kromě vysokého intelektu, znalosti socialistické teorie a politického talentu se v činnosti B. Šmerala projevovala velká houževnatost, obětavost a smysl pro disciplínu. A tak bylo celkem přirozené, že v době, kdy strana prožívala bouřlivý rozmach a trpěla nedostatkem schopných funkcionářů, úloha a význam B. Šmerala ve straně rychle rostly. V září 1909 byl zvolen do výkonného výboru strany, ve volbách v červnu 1911 byl poslancem říšské rady. Stal se jednatelem poslaneckého klubu a měl rozhodující vliv v redakci Práva lidu, v němž jménem strany zaujímal stanoviska k aktuálním politickým otázkám. Podle životopisce J. Galandauera byl Šmeral již v předvečer války nejschopnějším politikem české sociální demokracie, jejím politickým mozkem a skutečným vůdcem. Během prvních válečných let stanul v čele strany i oficiálně, když nahradil A. Němce ve všech klíčových funkcích, šéfredaktora Práva lidu, předsedy výkonného výboru strany a poslaneckého klubu. Když byl v listopadu 1916 vytvořen Český svaz, společná organizace poslanců hlavních českých stran na říšské radě, stal se jeho místopředsedou a "politickou duší". Spolu se Švehlou stál v té době v čele české politiky. Válka postavila do popředí české politiky řešení státoprávního postavení českého národa. B. Šmeral stejně jako celé vedení strany vycházel z usnesení předválečných sjezdů strany a považoval Rakousko-Uhersko za vhodnou základnu existence českého národa i boje dělnické třídy za socialismus. Na svých názorech setrvával i v době, kdy v české veřejnosti (v létě 1917 již i v české politice) převládly protirakouské postoje. Vedle principiálních důvodů tu hrálo úlohu i přesvědčení, v té době zcela reálné, že válka neskončí porážkou žádné z válčících stran. Nevěřil také v možnost skutečné a dlouhodobější samostatnosti malých států. V září 1917 vystoupila na zasedání zastupitelstva sociálně demokratické strany národně radikální opozice vedená G. Habrmanem, F. Soukupem, Františkem Tomáškem, Rudolfem Bechyněm a dalšími přívrženci Masarykova postupu s kritikou dosavadní prorakouské politiky vedení strany. B. Šmeral jako hlavní představitel této politiky se poté vzdal všech vedoucích funkcí. Pro své postoje se v té době stal terčem ostrých útoků nacionálně zaměřeného tisku. Vystupování členů a funkcionářů sociální demokracie na jeho obranu však ukazovalo, že i když Šmeralova politická koncepce reformy Rakouska ztroskotala, on sám důvěru příslušníků strany neztratil. Sympatie u radikalizujícího se dělnictva v té době naopak získával požadavkem, aby sociální demokracie hájila třídní zájmy dělníků a aby se ve jménu národního zájmu nepodřizovala vedení buržoazních politiků. Až nenávistná kampaň proti B. Šmeralovi pramenila u některých představitelů buržoazie z obavy, že se stane vůdcem sociální revoluce u nás, jakýmsi "českým bolševikem". Tyto obavy však byly přehnané. Šmeral sice - tak jako většina členů a funkcionářů sociální demokracie - přivítal revoluci v Rusku, ale představa, že by postup bolševiků mohl být návodem i pro činnost české sociální demokracie, mu byla cizí. Teprve po válce přešel, jako jediný z vůdců české sociálně demokratické strany, na pozice komunistické politiky. Stal se spoluzakladatelem Komunistické strany Československa i významnou osobností Komunistické internacionály. Narodil se 25. 10. 1880 v Třebíči. ŠMERAL Bohumír (www.libri.cz) Bohumír Šmeral (Wikipedia) Bohumír Šmeral – osobnost, která by neměla zapadnout do zapomnění (www.sds.cz, Miroslav Pořízek) |
![]() Dr. Bohumír Šmeral |
www.libri.cz Lípa č. 3/2010 Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Říjen 2010 (25.10.) |
|
| 8. května
1951 (60. výročí) zemřel v Praze český spisovatel, básník, překladatel, literární a hudební kritik a historik Dr. Jaromír Borecký. V letech 1920-30 byl ředitelem pražské Univerzitní knihovny; stanovil zásady katalogizace jejích fondů a řídil adaptace Klementina pro knihovní účely. Překládal z polštiny, francouzštiny, italštiny, španělštiny a perštiny. Ve vlastní básnické tvorbě se hlásil k odkazu J. Vrchlického a zároveň byl silně ovlivněn symbolismem. Jaromír Borecký, student píseckého gymnázia, maturoval ale už v Praze, kde po studiích klasické, moderní a orientální filologie dosáhl doktorátu filozofie. V letech 1891-1920 byl úředníkem Univerzitní knihovny, dalších deset let jejím ředitelem a od roku 1901 přednášel českou literaturu na pražské konzervatoři. Literárního debutu se Jaromír Borecký dočkal již jako devatenáctiletý na stránkách Světozoru. Později spoluredigoval řadu časopisů, psal hudební referáty a jeho talent literární i hudební se projevil také libretistickou tvorbou. Překládal z polštiny, italštiny, slovinštiny, perštiny, španělštiny a portugalštiny. O básnících, jejichž díla překládal, psal zasvěcené studie, stejně jako o některých českých spisovatelích. Jeho jediný román z roku 1920 nese název Na cizím a ze čtyř Boreckého básnických sbírek, vydaných v rozmezí let 1892-1920, je zjevná příslušnost k epigonům Jaroslava Vrchlického. Do města svých prvních gymnazijních let se Borecký později často vracel k letním pobytům, což obohatilo jeho básnickou tvorbu o některé písecké motivy. Ve sbírce Básníkův kancionál (1905) najdeme báseň Rybník v lese (je míněn rybník Němec - lze srovnat s básní Adolfa Heyduka Rybník pod Němcem) a Píseckým horám vzdal Borecký hold básní Lesům, otištěnou roku 1933 u příležitosti otevření Boreckého stezky. Jaromír Borecký byl původcem dodnes užívaného sloganu „Písek - město v moři lesů“ a autorem nápisu, zdobícího průčelí chaty Živec: „Poutníku, postůj! A odpočiň zde, než nad Mořem lesů k poháru krásy tam žíznivý přichýlíš ret.“ Narodil se 6. 8. 1869 v Českých Budějovicích. BORECKÝ Jaromír (www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz) Literární toulky Píseckem (1) (www.ecologica.cz, Ondřej Kolář) Jaromír Borecký íránista (www.nkp.cz, PhDr. Jiří Bečka, CSc.) |
![]() Dr. Jaromír Borecký |
Český biografický slovník XX. století Viz Kalendárium Srpen 2009 (6.8.) |
|
| 8. května je Mezinárodní den Červeného kříže, výročí narození Henriho Dunanta – zakladatele Červeného kříže, slaví se od roku 1955 z rozhodnutí Mezinárodní konference Červeného kříže. 8. května 1828 se narodil švýcarský spisovatel Jean Henri Dunant. Pod dojmem krvavé bitvy u Solferina (v roce 1859) založil roku 1863 Mezinárodní červený kříž. Stejně tak stál u zrodu Ženevské konvence, listiny, která určuje „pravidla války“ – uvádí takové základní věci jako, že nikdo nesmí na bitevním poli útočit na lékaře apod. Roku 1901 dostal Nobelovu cenu míru „za založení Mezinárodního Červeného kříže a zavedení Ženevské konvence“. Zemřel 30. 10. 1910. Henri Dunant (www.zdrav.cz) Rozhlasová hra: Snílek (Český rozhlas 2 - Praha, Jindra Jarošová) 8. května je Státní svátek ČR – Den osvobození od fašismu, Den vítězství, výročí kapitulace Německa v roce 1945. Akt o bezpodmínečné kapitulaci Německa podepsán v hlavním stanu sovětského velitelství v berlínském předměstí Karlshorstu. Bezpodmínečná kapitulace Německa vstoupila v platnost 9.5.1945; poslední fašistické jednotky se vzdaly 15.5.1945. |
![]() Jean Henri Dunant |
www.quido.cz Rok do kapsy Knihovna AV ČR Lípa č. 1/2010 Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Květen 2010 (8.5.) |
|
| 9. května 1901 (110.
výročí) se v Praze narodil český filmový režisér a scenárista Gustav Machatý. Bez jakýchkoli praktických zkušeností se začal naplno věnovat filmu, kde působil nejprve jako herec, asistent, výtvarník či scénárista. Založil vlastní filmovou výrobnu Geem-Film. Počátkem dvacátých let působil Machatý krátce v hollywoodských studiích. Přehnané tvůrčí ambice ho po příznivém mezinárodním ohlasu Extase nakonec přiměly pracovat výhradně v zahraničí. Nejznámějším a kriticky nejoceňovanějším Machatého zahraničním titulem zůstává Žárlivost, komorní psychologické drama s prvky detektivního žánru s Hugo Haasem v jedné z hlavních rolí. Gustav Machatý pracoval u filmu již od roku 1918, ale jako režisér se prosadil až po pobytu v amerických filmových ateliérech (1920-24) v roce 1926 adaptací předlohy L. N. Tolstého Kreutzerova sonáta. Prostředky filmového obrazu přesvědčivě přetlumočil vnitřní stav hrdinů. V roce 1928 ve filmu Erotikon cestou ryze filmových montáží zobrazil život především z erotické stránky. V roce 1931 natočil na námět V. Nezvala svůj první zvukový film Ze soboty na neděli, sociálně laděný příběh dvou mladých stenotypistek. V roce 1932 neuspěl s filmem Načeradec král kibiců. Teprve o rok později vytvořil svůj nejvýznamnější film Extáze, v němž přepracoval námět Erotikonu: příběh mladé ženy provdané za starého impotentního muže, která uprostřed kypící přírody podlehne mladému inženýrovi. Dominující složkou filmu je obraz a obrazová skladba (kamera J. Stallich). Zvuk byl omezen jen na nejnutnější dialogy (hlasy J. Štěpničkové, L. Boháče a Bedřicha Vrbského). Doma i v zahraničí vypukl skandál, protože hlavní představitelka, Rakušanka Hedy (Hedwiga) Kieslarová, v některých scénách vystupovala nahá. Označení filmu za pornografický a celá reklama vyvolaly o Extázi velký zájem. Po světovém ohlasu svého filmu Machatý odešel přes Rakousko a Itálii do USA (zde mj. natočil Žárlivost, 1945). Na rozdíl od Machatého se Kieslarová, jejíž manžel nejvíce proti promítání Extáze útočil, později v Americe stala (jako Hedy Lamarr) filmovou hvězdou první velikosti. Machatý, i když úspěch Extáze již nezopakoval, oprávněně vstoupil do historie nejen českého, ale i světového filmu. Po roce 1945 žil v SRN, kde také zemřel. Zemřel 14. 12. 1963 v Mnichově (Německo). MACHATÝ Gustav (www.libri.cz) |
www.libri.cz http://www.csfd.cz/ |
||
| 9. května 1911 (100.
výročí) se v Nové Pace narodil významný český meziválečný fotograf Miroslav Hák. K dominantním motivům jeho fotografií patřilo divadlo, akty a lyrické snímky. Fotografem se vyučil u svého otce fotografa Františka Háka v Nové Pace. V letech 1925–1928 pracoval u firmy Langhans v Praze a v roce 1931 v ateliéru firmy Horn v Bratislavě. Od svých 20 let aktivně obesílal různé soutěže a umělecké salóny. Jako neznámý autor byl oceněn na Mezinárodní výstavě fotografií v Praze v roce 1936; jeho snímky vzbudily pozornost a okamžitě ho přiřadily k významným osobnostem české avantgardy. Od roku 1937 pracoval jako fotograf pro divadlo E. F. Buriana („déčko“, D 34 v Praze). Ve čtyřicátých letech byl zaměstnán u Státního filmu, v letech 1954–1967 byl fotografem v Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV. V letech 1942–1944 působil v obrazové redakci Věstníku fotografů. Spoluzaložil Skupinu 42, o rok později vyšly jeho snímky v portfoliu Moderní česká fotografie. Koncem války převzal po otci fotografickou živnost v Nové Pace. Zúčastnil se asi osmdesáti výstav z nichž ta poslední za jeho života byla v roce 1976 v tehdy nově rekonstruovaném Suchardově domě. Od roku 1942 byl, spolu s dalšími novopackými rodáky F. Grossem a L. Zívrem, členem Skupiny 42. Od roku 1948 byl členem SVU Mánes a od roku 1958 členem skupiny Bilance. V roce 1969 byl tento věčný bohém jmenován členem EXELLANCE NATIONALE cabinet STAMPES 50 a potvrdilo se jeho přední místo mezi našimi fotografy. Bylo proč, vždyť již od třicátých let patřil mezi výrazné představitele moderní čs. fotografie, byl všestranně orientovaný, ovlivněný surrealismem (tzv. strukáže, distroze, cyklus Divoká příroda), ale i civilizační tematikou (cyklus Pasáže, tematika periferií). Vytvořil množství lyrických aktů, imaginárních zátiší, pro týdeník Kino portrétoval herce. V roce 1998 byl jmenován in memoriam Čestným občanem města Nové Paky. Zemřel 29. 6. 1978 v Praze. Miroslav Hák (Wikipedia) Miroslav Hák, umělecký fotograf (www.munovapaka.cz) Katalog / catalogue - Miroslav Hák (www.antikbuddha.com) |
![]() Miroslav Hák |
Lípa č. 1/2008 Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Červen 2008 (29.6.) |
|
| 9. května 1941 (70.
výročí) zemřel ve vězení v Berlíně český právník a politik Přemysl Šámal. V letech 1919-38 kancléř prezidenta republiky, v letech 1939-40 v čele odbojové organizace Politické ústředí, zatčen gestapem. Narodil se 4. 10. 1867. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 9. května 1971 (40.
výročí) se v Levenshulme (Manchester) narodil anglický hudebník, hráč na bicí Tony McCarroll. V letech 1991-1995 byl členem anglické rockové skupiny Oasis. |
http://en.wikipedia.org/wiki/ | ||
| 9. května 1971 (40.
výročí) se v Manchesteru narodil anglický rockový hudebník Paul McGuigan, známý jako Guigsy. Byl jedním ze čtyř členů anglické rockové skupiny Oasis. |
http://en.wikipedia.org/wiki/ | ||
| 9. května 2001 (10.
výročí) zemřel po dlouhé těžké nemoci český publicista a historik Miroslav Kárný. Po absolutoriu akademického gymnázia v Praze začal studovat na Filosofické fakultě UK, studia však nemohl dokončil. V letech 1941-44 byl vězněn v ghettu Terezín; zde se r. 1944 také oženil s Margitou Krausovou. Na podzim 1944 byl transportován do Osvětimi, v zimě 1945 přežil pochod smrti do Kauferingu a Dachau. V letech 1945-51 pracoval v Rudém právu, v letech1952-58 ve Spojených ocelárnách Kladno v redakci časopisu Kladenský kovák, v redakci Svobody (1965-67), posléze jako šéfredaktor, a na ÚV KSČ. Odtud musel r. 1969 odejít a až do důchodu pracoval v reprografickém středisku Institutu poradenství. Od roku 1974 se začal naplno věnovat svému největšímu zájmu: dějinám. Zabýval se historií německého fašismu a protektorátu, vždy se zřetelem k židovskému osudu. Časem patřil k největším odborníkům v tomto oboru, jedinečného znalce v něm našla především problematika terezínského ghetta a KT Osvětim. V průběhu posledního více než čtvrt století publikoval M. Kárný v českých i zahraničních novinách, časopisech a vědeckých sbornících množství významných obecných i dílčích studií, článků, recenzí, polemik apod., podílel se na práci vědeckých konferencí, redigoval řadu sborníků, vyslovoval se expertně při důležitých jednáních týkajících se let 1939-45. Své výzkumy shrnul v několika samostatných publikacích, které patří k základní literatuře na dané téma. Sumu svých znalostí o osudu Židů za protektorátu a o situaci v terezínském ghettu uložil do obsáhlé publikace, kterou pod názvem Terezínské kalendárium připravoval pro nakladatelství Sefer. Po smrti své ženy (1998), která byla jeho nejbližší spolupracovnicí, redigoval M. Kárný knihu sám až do posledních chvil. Redakce Roš chodeš v něm ztratila vynikajícího autora, rádce a příznivce. Narodil se 9. 9. 1919 v Praze. Zemřel Miroslav Kárný (www.holocaust.cz, Jaroslava Milotová) Genocida českých Židů (www.holocaust.cz) Miroslav Kárný o našem čase (www.terezinstudies.cz) |
Miroslav Kárný |
Český biografický slovník XX. století www.holocaust.cz Viz Kalendárium Září 2009 (9.9.) |
|
| 10. května 1521 (490.
výročí) ve Štrasburku zemřel německý spisovatel Sebastian Brant. Byl slavnou právnickou autoritou a poradcem tiskařů při vydávání odborné literatury. Narodil se v roce 1457. |
Slovník spisovatelů německého jazyka | ||
| 10. května 1891 (120. výročí) Velká Británie byla telefonicky spojena s evropským kontinentem. |
www.iabc.cz | ||
| 10. května 1901 (110.
výročí) se narodil anglický přírodovědec a teoretik vědy John Desmond Bernal. Ovlivněn marxismem se ve své práci zabýval vývojem vědeckého myšlení v jeho historické a společenské podmíněnosti. Zemřel 15. 9. 1971. |
http://leccos.com/ | ||
| 10. května 1921 (90.
výročí) se v Praze narodil český fotograf a publicista Jindřich Marco. Po osvobození v roce 1945 vytvořil rozsáhlý cyklus fotografií o návratu života do válkou zničených evropských měst. Od konce 50. let se věnoval zejména užité a vlastivědné fotografii. Zemřel 20. 12. 2000. |
Český biografický slovník XX. století http://cs.wikipedia.org/wiki/ |
||
| 10. května 1921 (90.
výročí) se v Čelákovicích u Prahy roku narodil český básník, autor literatury pro děti, překladatel a editor Jindřich Hilčr, vlastním jménem Jindřich Hiltscher. V počátcích jeho tvorby je patrný obdiv k Františku Halasovi, těžko slučitelný s jeho vlastní bytostnou touhou po harmonii a se sklonem ke zpěvnému verši. J. Hilčr: Večer Opilý netopýr ticha kreslí nad vodou kruhy Pod jezem topí se luna, život má tuhý Rákosí mlčí, čeká, kdo pro ni do vírů skočí Břehy jsou liduprázdné Řeka si zakryla oči Zemřel 21. 6. 2003. |
http://slovnikceskeliteratury.cz/ | ||
| 10. května 1931 (80.
výročí) se v Kutné Hoře narodil český básník Miroslav Florian. Svou básnickou tvorbou obohatil českou poezii 50. let. V 70. a 80. letech propadala jeho tvorba konformní politické aktualizaci a žánrové drobnokresbě tradičního typu. Trvalou součástí jeho tvorby byly verše pro děti. Po prvních dialekticko-lyrických sbírkách ze začátku 50. let se absolvent knihovnictví na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a tehdejší redaktor rozhlasu M. Florian objevil v roce 1955 v okruhu nově založeného časopisu Květen (J. Šotola, Bohuslav Březovský, K. Šiktanc), provozujícího tzv. poezii všedního dne. Její povšechný program, reagující především na schematickou literaturu, se projevil například ve Florianově sbírce Závrať (1958). V roce 1958 nastoupil jako redaktor do nakladatelství Československý spisovatel, kde až do roku 1977 bděl nad oficiálně vydávanou poezií. Florian vydal v 60. letech čtyři sbírky, ale jeho pravý čas začal až v 70. letech, kdy se ochotně změnil v jakéhosi "poetu laureata" normalizačního režimu, a do roku 1989 se objevilo 14 sbírek, několik výborů z tvorby a 3 svazky Vybraných spisů. Florian je v té době schopen a ochoten zveršovat cokoli, takže jeho poezie získává rysy rozbředle lyrické, stále se množící hmoty, obalující realitu znormalizovaného Československa do výjevů harmonické malebnosti a iluzívního optimismu. Aparátní vykladač Milan Blahynka jeho poezii popisuje slovy: Směřuje k básnickému obrazu mravně vyspělého, nejvýš zodpovědného, všestranně rozvinutého socialistického člověka, pohrdajícího ideály konzumní společnosti. V. Černý o Florianově poezii naproti tomu soudí: Vyměšovač hektolitrů citové banality, jíž politická ortodoxie půjčuje koženky, aby z nich po zadku klouzala z plytkého srdce do světa papíru. M. Florian: Pláč Když do stromu se zatnou sekery, nezasténá. Dříve než se skácí korunou jenom lehce zatřese, včas do bezpečí aby vzlétli ptáci. Však perořízkem jen tak z rozmaru když trochu bodneš do pevného kmene, z drobounké rány tiše vytrysknou průsvitné slzy v hloubi uzamčené. Zemřel 10. 5. 1996 v Praze. FLORIAN Miroslav (www.libri.cz) |
Český biografický slovník XX. století, sv.1 www.libri.cz Lípa č. 1/2011 |
||
| 10. května 1941 (70. výročí) Hitlerův náměstek Rudolf Hess seskočil padákem nad Skotskem s úmyslem získat Velkou Británii pro mírová jednání. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 11. května 1791 (220. výročí) se ve Vamberku narodil český hudebník, varhaník, klavírista a skladatel Jan Václav Hugo Voříšek. Jan Václav Voříšek pocházel z kantorské rodiny, v níž bylo vždy k hudbě blízko, takže už v sedmi letech zdatně zastupoval varhaníka v tepelském klášteře a od devíti let koncertoval. Na pražské universitě studoval filosofii a u V. J. Tomáška klavír a skladbu. Jako učitel hudby pak nastoupil u Lobkoviců. V roce 1813 odchází do Vídně, kde jeho skladby ocenil i Beethoven a získal přátelství Franze Schuberta. Voříšek tu dále studoval: hudbu u Hummela, ale také na universitě práva. Ta ho dokonce přechodně živila, než zakotvil jako dvorní varhaník a zároveň učitel hudby. K jeho žákům patřili i lidé z nejvyšších kruhů, především vévoda Zákupský zvaný Orlík, syn Napoleona a Marie Luisy. Voříškův život předčasně ukončila zákeřná tuberkulóza - nepomohl ani ozdravný pobyt ve Štýrském Hradci roku 1824. Krátce po svém návratu do Vídně umírá. Voříšek psal písně světské i chrámové, mše, skladby pro klavír a i orchestr. Jeho zvlášť oblíbenou formou bylo rondo. Na Voříškovu typicky českou pastorální zpěvnost navázali Smetana i Dvořák. Nelze ale opominout ani jeho virtuositu, vždyť v klavírní brilanci se mu vyrovnal až později Chopin. Dodnes se z jeho díla živě provozují hlavně klavírní a houslové sonáty a symfonie. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Hudebník Jan Václav Hugo Voříšek se narodil ve Vamberku. Jeho tatík byl tamní ředitel školy, sbormistr a varhaník a chlapci poskytl velmi dobré hudební vzdělání. V sedmi letech už hoch zaskakoval jako varhaník v kostele. A brzy začal i skládat. Voříšek se osobně znal s Ludvigem van Beethovenem, jeho přítelem byl Franz Schubert. Nevážili si ho jen kvůli jeho skladatelským schopnostem. Byl velmi vzdělaný. Kromě filozofie vystudoval i práva a krátce se jimi také živil. Ne že by přitom zapomínal na hudbu. Dirigoval, učil hře na klavír a stále skládal. Složil mnoho skladeb. Nejvýše je ceněna jeho jediná symfonie, Symfonie D-dur, srovnávaná s prvními symfoniemi Beethovena. V roce 1824 tento muž získal místo prvního dvorního varhaníka ve Vídni. To mu bylo třiatřicet let. Bohužel, dlouho se z vysněného místa netěšil. Projevila se u něj tuberkulóza. Nepomohl ani léčebný pobyt ve Štýrském Hradci. Ve čtyřiatřiceti letech zemřel. Zemřel 19. 11. 1825 ve Vídni. VOŘÍŠEK Jan Václav Hugo (www.libri.cz) |
![]() Jan Václav Hugo Voříšek |
www.libri.cz Kalendárium ČT1 |
|
| 11. května 1911 (100.
výročí) se narodil slovenský malíř a grafik Jozef Chovan. Zemřel 3. 2. 1987. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 11. května 2001 (10.
výročí) zemřel anglický spisovatel, dramatik humoristických rozhlasových pořadů a hudebník Douglas Noël Adams. Proslavil se zejména knižní sérií Stopařův průvodce Galaxií. Na jeho památku se 25. května pořádá tzv. Ručníkový den. N. Adams: "Možná jsem nedošel tam, kam jsem původně chtěl, ale myslím, že jsem skončil tam kde jsem potřeboval." Narodil se 11. 3. 1952. |
http://cs.wikipedia.org/wiki/ | ||
| 12. května 1871 (140. výročí) zemřel francouzský hudební skladatel Daniel Francois Esprit Auber. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Francouzský skladatel Daniel Francois Auber míval nejlepší myšlenky v letu na koni. Když chtěl v opeře Němá z Portici dokončit sborovou scénu z trhu, vřítil se koňmo do pařížské tržnice. S radostí pak zaplatil roztlučené hrnce, rozbitá vejce i rozšlapanou zeleninu, protože ho napadl úžasný motiv. Auber strávil celý život v Paříži a psal převážně opery. Většinou to byly průměrné kusy, které rychle upadly do zapomnění. Ne tak Němá z Portici. Uvedení Auberova nejslavnějšího díla v Bruselu v roce 1830 mělo pozoruhodné následky. Součástí operního příběhu je historické povstání Neapolitánů. Scéna rozohnila diváky památného představení tak, že se vyřítili do ulic a s pomocí chodců na ulici, které strhlo jejich nadšení, obsadili policejní ředitelství a holandské ministerstvo spravedlnosti a zničili tiskárnu holandského vládního tisku. Incident přerostl v revoluci, která svrhla holandskou nadvládu nad Belgií. Mimochodem, hrdinka původně hlas postrádat neměla. Ale slavná zpěvačka, s níž se počítalo, na poslední chvíli odřekla účast. Auber tedy do titulní role obsadil vynikající tanečnici. Zpívat bohužel neuměla, a tak z ní s libretistou Seribeenem udělali němou. Auber měl ke svému dílu zvláštní vztah. Na premiérách spal. "A proč bych neměl spát," říkal, když mu to vyčítali. "Svou hudbu přece znám." |
Kalendárium ČT1 | ||
| 12. května 1901 (110.
výročí) se v rakouském Sankt Anton narodil český hudební skladatel, teoretik a pedagog Zdeněk Hůla. Zemřel 12. 1. 1986. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 12. května 1921 (90.
výročí) se v Dětenicích narodil český historik, publicista a politický činitel Miloš Hájek. V době okupace byl zapojen do domácího odboje, v roce 1944 byl zatčen gestapem a v březnu roku 1945 odsouzen k trestu smrti, od kterého jej zachránilo osvobození. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 12. května 1921 (90.
výročí) se v Belville (Ontario) narodil kanadský spisovatel, scenárista a biolog Farley Mowat. Jeho dobrodružné prózy podnícené ekologickým zájmem se opírají o zasvěcenou znalost tematiky, jsou vědecky přesné a zároveň poutavé, humorné a vedou čtenáře k rozumnému a úctyplnému vztahu k přírodě. |
Slovník spisovatelů: anglická literatura … | ||
| 12. května 1921 (90.
výročí) se narodil německý výtvarník Joseph Beyus. Byl významným představitelem a teoretikem konceptuálního umění. |
Rok do kapsy | ||
| 12. května 1931 (80.
výročí) se v Kokavě nad Rimavicou narodila slovenská překladatelka a publicistka Viera Handzová. Řadila se k socialisticko-realistickým autorům. Překládala z ruštiny a češtiny. Zemřela 15. 6. 1997. |
Slovník slovenských spisovatelů | ||
| 13. května 1881 (130.
výročí) se narodil brazilský prozaik Barreto Alfonso Henriques de Lima. Ve svých románech zachycoval ovzduší Rio de Janeira i sociální a rasové problémy. Zemřel 1. 11. 1922. |
Malá československá encyklopedie, díl 3. | ||
| 13. května 1911 (100. výročí) uskutečnil inženýr Jan Kašpar s letadlem domácí výroby první dálkový přelet v Čechách z Pardubic do Prahy průměrnou rychlostí 80 km/h. 20. 5. 1883 se v Pardubicích narodil a 2. 3. 1927 v Praze zemřel průkopník čs. letectví a první český pilot Jan Kašpar. Vystudoval strojního inženýra, v letech 1905-09 pracoval u firmy Basse und Salve v Německu, v letech 1909-10 u firmy Laurin a Klement. Dne 16. 4. 1910 v 11 hodin dopoledne se jako první Čech nad českou půdou v Pardubicích vznesl do výše 20-25 m a proletěl dráhu asi 2 km. 16. 6. 1910 vykonal před zkušební komisí tři předpsané vzlety a tím složil místodržitelstvím požadovanou pilotní zkoušku. Pilotní diplom od Rakouského aeroklubu však nedostal nikdy. 14. 8. 1910 uspořádalo České aviatické družstvo první vzlet v Praze na Proseku. Za účasti téměř 100 000 diváků to byl první let českého pilota v Praze. 13. 5 1911 Kašpar uskutečnil přelet Pardubice - Praha v délce 121 km. Poslední veřejný let vykonal v roce 1912. Do vypuknutí první světové války nebyl v Čechách nikým z řad civilních aviatiků překonán. V roce 1911 založil v Pardubicích pilotní školu. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): „Teď když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jen jediné – naučit se žít na zemi jako lidé.“ To kdysi prohlásil spisovatel G.B. Shaw. Odvěký sen létat výš a dál ale provází lidstvo stále. Vraťme se na symbolický počátek našeho letectví, za který je pokládán let Jana Kašpara, a to z Pardubic do Velké Chuchle. Stalo se to před sto lety – 13. května 1911. Jan Kašpar měl být původně stavebním inženýrem. Když ale po studiích na zkušené v Německu uviděl létací aparáty, bylo rozhodnuto. Po neúspěšné snaze sestrojit vlastní stroj koupil osvědčený Blériotův letoun a poprvé se pokusil vzlétnout. Byly to ale spíš jen delší skoky. Inženýr Kašpar se nedal odradit a příště se vyšplhal do dvacetimetrové výšky. V polovině června 1910 složil úspěšně pilotní zkoušku a cesta k nebesům byla otevřena. Brzy na to se mu konečně podařilo sestrojit vlastní stroj (velmi inspirovaný Blériotovým) a pokračovat v dalších pokusech. Výrazným úspěchem byl let s cestujícím, bratrancem Evženem Čihákem. A pak nastal den D. Krátce po šesté hodině ranní 13. května 1911 odstartoval Jan Kašpar z Pardubic směrem na západ. Vodítkem mu byla železniční trať. Zhruba po 92 minutách se snesl na pole u Chuchelského závodiště. Urazil tak úctyhodných 120 kilometrů. Nikdo tehdy netušil, že o dva roky později zanechá Jan Kašpar létaní. Mladého leteckého průkopníka postihly těžké deprese. Koncem roku 1927 ho našli v bezvědomí, následoval zápal plic, na který skonal 2. března téhož roku. Bylo mu necelých 45 let. Leteckých nadšenců se ale našlo i poté dost a dost. Proč? Jednu z výstižných odpovědí na tuto otázku dal Antoine de Saint-Exupéry: „Létám, protože létání osvobozuje mysl od malicherných maličkostí.“ Takový důvod přece stojí za to. Knihovna AV ČR / Kalendárium Květen 2003 / Jan Kašpar (www.lib.cas.cz) |
![]() Ing. Kašpar při letu z Pardubic do Prahy |
www.quido.cz Lípa č. 1/2011 Kalendárium ČT1 |
|
| 13. května 1911 (100. výročí) se v Brně konal ustavující sjezd samostatné České sociálně demokratické strany dělnické v Rakousku. Trval do 14. 5. 1911. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 13. května 1911 (100. výročí) se narodil český divadelní režisér a herec Zdeněk Hofbauer. Zemřel 20. 11. 1953. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 13. května 1931 (80.
výročí) se v Hradci Králové narodil český zemědělský odborník, fytotechnik Jiří Petr. Zabývá se hlavně rostlinnou výrobou, pěstováním zrnin a biologií plodin a problematikou ekologického zemědělství. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 13. května 1951 (60.
výročí) se v Praze narodila česká lyrická básnířka, prozaička a publicistka Zdena Bratršovská. Jejím lyrickým sbírkám je společný důraz na autenticitu citového prožívání a s tím související otevřenost ve věcech erotických a milostných. Z. Bratršovská: z básně Básníci Ovečky bečí do šalmaje, ovčák si pročesává stříž. S těmi, co básní, bývá kříž: Objeví peklo místo ráje, a když jim řádně vyčiníš, řeknou jen: Shoda okolností Hvězdy se v zemi popelí, hlína zas nebe zacelí. Někdy jsou vzletní, jindy sprostí, střídají lokál s postelí. |
Slovník českých spisovatelů |
||
| 13. května 1981 (30.
výročí) proběhl neúspěšný pokus o atentát na papeže Jana Pavla II. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Když se 13. května 1981 objevil papež Jan Pavel II. na Svatopetrském náměstí, nikdo z přítomných věřících ještě netušil, že mu za chvíli půjde o život. Turek Mehmet Ali Agča vystřelil na vůz, převážející papeže tak nečekaně, že ochranka nestačila zareagovat. Jan Pavel II. utrpěl těžká zranění, nicméně jeho život se podařilo zachránit. Atentátník byl zadržen a odsouzen, dodnes je jeho skutek zahalený tajemstvím. Existuje sice několik teorií, kdo atentát zosnoval, ale žádná dodnes nebyla stoprocentně potvrzena. Jedna z nejrozšířenějších tvrdí, že šlo o společnou akci sovětské KGB, Stasi a bulharské tajné služby. Ani po třiceti letech však není v této věci jasno. Po tomto incidentu však zesílila ochranná opatření a papež získal speciálně upravený vůz „Papamobil“ s neprůstřelnými skly. Velký ohlas pak způsobila návštěva papeže Jana Pavla II. ve vězení, kde po dlouhé rozmluvě atentátníkovi jeho čin odpustil. Mehmet Ali Agča si sice musel odsedět dalších 19 let za vraždu tureckého novináře, ale stal se od té doby oddaným papežovým fanouškem. |
![]() Papež Jan Pavel II. |
Kalendárium
ČT1 Kalendárium ČT1 |
|
| 14. května 1771 (240. výročí) se narodil v Newtownu (Wales) britský utopický socialista a podnikatel Robert Dale Owen. Protože nebyl stoupenec revoluce, marxisté ho nazvali „utopickým“ socialistou. Od dětství pracoval v obchodě jako příručí, v 19 letech začal podnikat. Od roku 1790 byl spoumajitelem a manažerem tkalcovny bavlny v New Lenarku ve Skotsku. O 20 let později patřil k nejbohatším továrníkům v Anglii. Ve své továrně vytvořil vzorové prostředí pro dělníky a jejich rodiny. Stavěl jim školy, knihovny a domy. Zavedl podporu na stáří a nemocenskou podporu. Pracovní den omezil na 10,5 hodin. Zakázal práci dětem mladším 10 let. Podporoval také družstevní obchod a inicioval vznik prvních britských zákonů na ochranu práce. Později odešel do USA, kde zakoupil půdu, na níž vybudoval kolonii New Harmony (Nová harmonie) v Indianě. V ní se pokoušel o nový způsob bezpeněžního hospodaření. Pokus se mu nezdařil. Owen se vrátil do Anglie,kde se věnoval organizátorské činnosti mezi dělníky. Své názory vyložil v dílech Nový názor na společnost (A New View of Society) a Co je socialismus; v pojednání Křivda otroctví (The Wrong of Slavery) podpořil osvobození černochů z otroctví. Zemřel 17. 11. 1858 v Newtownu (Wales). Robert Owen (Wikipedia) Robert Owen - Zahradní město (www.zlin.estranky.cz, Zdeněk Volný) Josef Macek - Socialismus: VII. Od utopie k reformě. / 2. Fourier a Owen. (www.sds.cz) |
Robert Owen |
Lípa č. 3/2008 Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Listopad 2008 (17.11.) |
|
| 14. května 1891 (120.
výročí) se v Červeném Kostelci narodil český parapsycholog Břetislav Kafka. Zabýval se výzkumem telepatie a telegnóze, přičemž používal senzitivních jedinců. Zemřel 27. 8. 1967. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 14. května 1901 (110.
výročí) se v Albi narodil francouzský básník a prozaik, povolánim lékař Gaston Baissette. Ve svých realistických románech zachytil krásu vinařského kraje v Languedoku a těžký život jeho obyvatel. Zemřel 5. 11. 1977. |
www.CoJeCo.cz | ||
| 14. května 1921 (90. výročí) byl v Obecním domě v Praze-Karlíně zahájen ustavující sjezd KSČ. Trval do 16. 5. 1921. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 14. května 1931 (80.
výročí) se v Rožnově pod Radhoštěm narodil český národopisec a bibliograf Richard Jeřábek. V popředí jeho zájmu stojí otázky ikonologie, ikonografie a komparastiky lidové výtvarné kultury. Soustavnou pozornost věnuje dějinám českého národopisu. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 14. května 1931 (80. výročí) zemřel na ostrově Lopud v Jugoslávii český spisovatel, básník, prozaik, dramatik, překladatel, novinář a politik Viktor Dyk. Dyk patří spolu s P. Bezručem, F. Šrámkem a K. Tomanem ke generaci protispolečenských buřičů, která vystoupila na přelomu 19. a 20. století. Viktor Dyk vystudoval gymnázium i práva, ale pak se rozhodl pro dráhu svobodného spisovatele, žurnalisty a politika. Od konce prvního desetiletí patřil spolu s Antonínem Hajnem a A. Kalinou k vůdcům státoprávně pokrokové strany, která vlastně jako jediná za Rakouska-Uherska zcela otevřeně proklamovala za svůj cíl získání státní samostatnosti, ovšem byla bez většího vlivu. Za 1. světové války byl za účast v protirakouském odboji i za svou literární činnost vězněn. Po vzniku ČSR pracoval v pravicové národně demokratické straně a jako poslanec a pak i senátor stál na pozicích českého nacionalismu a současně se podílel na profilaci tiskového orgánu této strany Národních listů. Dyk byl však především velmi plodným autorem a jeho dílo zahrnuje snad všechny literární druhy: lyriku i epiku, prózu i dramata. Nejvýznamnější je přitom jeho poezie. Raná tvorba je poznamenána dekadencí a také symbolismem 90. let minulého století (A porta inferi, Síla života), pak se zaměřil na útočnou politickou satiru (Satiry a sarkasmy, Prohrané kampaně). Politická lyrika vyvrcholila v souboru Válečná tetralogie, zahrnující vlastenecky laděnou poezii bojující za nabytí národní svobody v protirakouském zápasu. Z Dykovy prozaické tvorby vyniká novela Krysař, z dramat tragédie Zmoudření Dona Quijota. Význam má i Dykova překladatelská činnost, především přetlumočení francouzských prokletých básníků. Tragicky zahynul při koupání v Jaderském moři a jeho smrt předznamenala poslední lyrická sbírka Devátá vlna. Osudná touha po moři se však ozývala už v dřívějších básních: A zvláštním smutkem dnes má duše chora. Francouzsky: Montblanc. Česky: Bílá hora... V posled však vyšla hlubší pravdy zoře: "To všechno proto: neměli jsme moře!" V. Dyk: "Pro dva lidi je jen určitá míra lásky, ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován - vyčerpáš sám všechnu lásku určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti." Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): „Po staletí se nezastavil čas vždy plyne, zlý a tich… Já ptám se: unesl kdo z nás odkazy minulých?“ Takto si posteskl v jedné ze svých básní muž, který se narodil se v roce 1877 v Pšovce u Mělníka. Po studiích na gymnáziu v Praze, kde byl mimo jiné jeho profesorem Alois Jirásek, pokračoval na právnické fakultě. Literatura ho však lákala víc, a tak už ke konci 19. století spolupracoval s Moderní revue, publikoval v časopisu Světozor, tehdy ještě pod pseudonymem Viktor Souček. Jeho jméno je spojeno i s Lidovými novinami. Během první světové války se aktivně účastnil odboje, za své protirakouské smýšlení a účast na jednání o vytvoření samostatné republiky byl zatčen a uvězněn. V roce 1918 se stal poslancem a o sedm let později i senátorem za stranu národně demokratickou. Zahynul tragicky 14. 5. 1931 u ostrova Lopudu v Jaderském moři, kde ho při koupání ranila mrtvice. S poctami byl převezen do Prahy a pohřben na Olšanských hřbitovech. Z jeho děl kromě básnických sbírek asi nejvíc věhlasu dosáhla novela Krysař, která se v různých úpravách objevuje na jevištích i ve filmu dodnes. Z dramatické tvorby patří k nejvýznamnějším dílům Zmoudření dona Quichota. Narodil se 31. 12. 1877 v obci Pšovka u Mělníka. DYK Viktor (www.libri.cz) |
![]() Viktor Dyk |
www.libri.cz Lípa č. 1/2011 Kalendárium ČT1 |
|
| 14. května 1951 (60.
výročí) se v Praze narodila česká filosofka Jolana Poláková. Zabývá se problematikou myšlenkové kreativity, hodnotovou etikou a filosofickými problémy dialogu. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 14. května 1951 (60.
výročí) se v Opavě narodil český violista Jan Pěruška, sólový, komorní i orchestrální hráč. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 15.(14.) května 1891 (120.
výročí) se v Kyjevě narodil významný ruský spisovatel - prozaik a dramatik první poloviny 20. století, novinář Michail Afanasjevič Bulgakov, původním povoláním lékař. V roce 1920 zanechal lékařské praxe a věnoval se literární činnosti. Působil jako novinář - fejetonista. Od roku 1923 byl spisovatelem z povolání. Pro jeho tvorbu, která představuje výrazný podnět ruskému slovesnému umění 20. století, je příznačný poutavý děj s ostrým konfliktem, mistrný dialog, humorně satirické vidění života a filozofická obsažnost výpovědi o stavu světa. Nikdy nepodporoval režim a v některých svých dílech, např. v Psím srdci nebo Letu, se mu vysmíval. V roce 1929 byly všechny jeho práce včetně Bílé gardy zakázány; Bulgakov nemohl publikovat a Stalin odmítl jeho žádost o emigraci. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): V roce 1928 začal Michail Bulgakov psát román Inženýrovo kopyto. Během let, která nad ním strávil, zřejmě usoudil, že název není ani výstižný, ani příliš přitažlivý, a vymyslel nový. Mistr a Markétka. Mistr a Markétka je asi nejslavnější knihou vystudovaného lékaře, syna kyjevského profesora teologie, novináře, spisovatele a dramatika, jehož dílo Stalin velmi obdivoval a stále zakazoval. Drama Bílá garda, z politických důvodů přejmenované na Dny Turbinových, Stalin viděl nejméně patnáctkrát. Jeho zákazy raději nikdo nepočítal. Na románu Mistr a Markétka Bulgakov pracoval déle než deset let, několikrát rozepsaný rukopis zničil. „Vlastníma rukama jsem hodil do kamen náčrt románu o ďáblovi,“ tvrdil v roce 1930 příteli. O deset let později, pět dnů před smrtí, těžce nemocný a slepý, román přece jen dokončil. Na rukopis fantastického příběhu o lidské odpovědnosti za pozemské dobro a zlo déle než čtvrt století sedal prach. Stejně jako na další Bulgakovovy rukopisy. Román směl vyjít až v roce 1966. A svět byl fascinován dílem spisovatele, který v Rusku 30. let psal o tom, proč umírají umělci. O lásce, vině a vykoupení. O lidské svobodě a důstojnosti. „Dokud je člověk svobodný ve své volbě, mysli a činu, dokud existuje láska a odvaha zbavit se strachu, stát za svou pravdou a za svou svobodou, zůstává naděje.“ Michail Bulgakov. M. Bulgakov: "Sen končí probuzením nebo smrtí." Zemřel 10. 3. 1940 v Moskvě. Michail Bulgakov (Wikipedia) Michail Bulgakov životopis (referaty.atlas.sk) Psí srdce - Michail Bulgakov - referát (pohodaveskole.net) |
![]() Michail Bulgakov |
Slovník ruských, ukrajinských a běloruských
spisovatelů Lípa č. 1/2011 http://cs.wikipedia.org/wiki/ Kalendárium ČT1 Kalendárium ČT1 Viz Kalendárium Březen 2010 (10.3.) |
|
| 15. května 1891 (120. výročí) byla v Praze zahájena zahájena Zemská jubilejní výstava na oslavu 100. výročí první pražské průmyslové výstavy z roku 1791, uspořádané českými stavy ke korunovaci Leopolda II. na českého krále. Původně byla plánována jako všeobecná zemská výstava, avšak pro bojkot německých podnikatelů v Čechách se stala přehlídkou rozvoje a vyspělosti českého průmyslu a české podnikavosti. Trvala do 18. 10. 1891. |
www.quido.cz Lípa č. 1/2011 Knihovna AV ČR http://cs.wikipedia.org/wiki/ |
||
| 15. května 1891 (120.
výročí) se v Praze narodil český kulturní historik Antonín Novotný. Vedle mikrologických statí a studií o jednotlivých pražských památkách publikoval množství článků i knih, evokujících kulturní dění i každodenní život Prahy minulých věků, zejména 18. a 19. století. Zemřel 28. 2. 1978. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 15. května 1901 (110.
výročí) se v Port Hedland narodil australský prozaik Xavier Herbert. Ve svých románech přináší nové prvky v chápání bělošského přístupu k domorodcům – civilizovat je znamená vykořisťování. Sociální protest zvýrazňuje smyslem pro komedii. Zemřel 11. 11. 1984. |
Slovník spisovatelů: anglická literatura … | ||
| 15. května 1911 (100.
výročí) se v Praze narodil český knihkupec, antikvář a bibliolog Antonín Kovanda. Byl výraznou osobností pražského kulturního života po 2. světové válce, spolupracoval s řadou vědců, lexikografů a encyklopedistů. Zemřel 26. 5. 1996. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 15. května 1911 (100.
výročí) se v Curychu narodil švýcarský dramatik a prozaik Max Frisch. Vystudoval germanistiku v Curychu a poté působil jako žurnalista. Později vystudoval ještě architekturu a podnikl četné studijní cesty. Kromě Evropy navštívil ještě Ameriku a Mexiko. Od roku 1955 pracoval jako spisovatel ve svobodném povolání. |
Slovník spisovatelů německého jazyka | ||
| 15. května 1921 (90. výročí) se narodil slovenský sochař Alexander Trizuljak. Zemřel 15. 10. 1990. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 15. května
1951 (60. výročí) se v Newcastle narodil anglický prozaik a dramatik David Almond. Velkou část své tvorby věnoval dětskému čtenáři. |
Slovník autorů literatury pro děti a mládež, 1. díl: zahraniční spisovatelé | ||
| 15. května 1991 (20.
výročí) se v Praze narodila česká spisovatelka Julie Nováková. Je jednou z vycházejících hvězd nové generace české sci-fi a fantasy, ale i detektivní literatury. |
http://www.spisovatele.cz/ | ||
| 15. května 1991 (20.
výročí) zemřel malijský francouzsky píšící prozaik a esejista Ba Amadoui Hampaté. Působil jako učitel, tlumočník a překladatel, po roce 1960 pracoval v diplomatických službách, později se s podporou UNESCO věnoval historii a antropologii. Narodil se roku 1901. |
Slovník francouzsky píšících spisovatelů | ||
| 15. května – Den rodin je Mezinárodní den rodiny, slaví se z rozhodnutí OSN od roku 1993. V roce 1993 Valné shromáždění OSN rozhodlo, že počínaje rokem 1994 bude každoročně 15. květen vyhrazen Mezinárodnímu dni rodin (Rezoluce 47/237 z 20. září 1993). Mezinárodní den rodin (www.rodiny.cz, J. Jamborová) Mezinárodní den rodiny (www.skolapredslav.info) |
![]() Mezinárodní den rodin |
www.quido.cz Lípa č. 1/2010 Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Květen 2010 (15.5.) |
|
| 16. května 1881 (130. výročí) v německém městě Lichterfelder poblíž Berlína byla poprvé uvedena do provozu elektrická tramvaj. |
www.iabc.cz | ||
| 16. května 1901 (110. výročí) se v obci Bohuslavice u Kyjova narodil český lékař, biolog a genetik profesor RNDr. et MUDr. Bohumil Sekla, DrSc. Bohumil Sekla studoval na Přírodovědecké fakultě a na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, na které promoval roku 1933, Převážnou část své vědecké práce vykonal na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy (roku 1938 se habilitoval z obecné biologie, od roku 1945 byl profesorem genetiky). Svou snahu po úzkém propojení experimentální a aplikované genetiky úspěšně dokumentoval v monografii Dědičnost v přírodě a společnosti (1937). Jeho pokus vytvořit moderní českou školu lékařské genetiky byl na přelomu 40. a 50. let násilně přerušen. Stalo se tak v době, kdy i v Československu byly oficiálně předkládány Lysenkovy "agrobiologické" představy a biologické fantazie "hvězdy" sovětské vědy Olgy Lepešinské. V době, kdy se v zemi Gregora Mendela oficiální věda klaněla Mičurinovi, Sekla zůstal na rozdíl od jiných vědců - jako byl histolog a embryolog František Karel Studnička, radiobiolog Ferdinand Herčík, I. Málek, M. Hašek a další - na stanovisku vědecké pravdy. Kvůli tomu také nebyl (na rozdíl od výše uvedených) obdařen titulem akademika. K principům moderní genetiky se však mohl otevřeně vrátit až po roce 1957. Učinil tak prostřednictvím intenzívní práce pedagogické, organizační a koncepční. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Profesor Bohumil Sekla byl světově uznávaný biolog a genetik. Byl mimo jiné autorem monografie "Dědičnost v přírodě a společnosti" a zakladatelem významného odvětví genetiky člověka - dědičně biologického určení otcovství. Jeho metoda byla převzata soudními znalci. Za německé okupace, po uzavření vysokých škol, sám pracoval jako soudní znalec pro dědičně biologické zkoušky. Řadu lidí zachránil před koncentračním táborem, neboť prokázal jejich "árijský" původ. V roce 1946 byl Bohumil Sekla jmenován profesorem genetiky. Prvním profesorem genetiky v historii našich lékařských fakult. A dva roky nato se stal přednostou Biologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Paradoxně právě tehdy byla Seklova snaha o vytvoření moderní české genetické školy vážně narušena. Nastala éra "lysenkismu". Genetika byla označena za "reakční pavědu" a jako vědecké byly oficiálně předkládány nesmyslné biologické představy ruského agronoma Lysenka. Sekla trval na ověřitelné vědecké pravdě a zaplatil za to. Nebyl zahrnut mezi členy nově vzniklé Akademie věd a skupinou mladých pracovníků z Biologického ústavu byl donucen ukončit výzkum i výuku genetiky. Až koncem 50. let, kdy byl "lysenkismus" konečně odmítnut, se mohl ke genetickému výzkumu vrátit. V roce 1968, v období "Pražského jara" se profesor Sekla zapojil do politického života a podepsal manifest "Dva tisíce slov". Srpnová invaze ho zastihla v Japonsku. Přes lákavé nabídky ze zahraničí se vrátil domů. Byla to chyba. Postupně byl zbaven všech svých funkcí i titulu soudního znalce. Zemřel 7. 8. 1987 v Praze. SEKLA Bohumil (www.libri.cz) Bohumil Sekla (Akademický bulletin/2001/06, Vlasta Mádlová) Z historie biologického ústavu 1. lékařské fakulty UK (biol.lf1.cuni.cz) |
![]() Ústav biologie a lékařské genetiky 1. lékařské fakulty University Karlovy v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice |
www.libri.cz Kalendárium ČT1 Viz Kalendárium Srpen 2007 (7.8.) |
|
| 16. května 1911 (100. výročí) se v Praze narodila skvělá česká herečka Marie Vášová. Byla představitelkou tragických postav, které měly v jejím pojetí monumentální rysy a silný, vášnivý projev. Uplatnila i sugestivní mimiku a lapidárně prudké gesto v komediálních postavách energických žen. Do činohry Národního divadla přišla M. Vášová v roce 1945, ale pražské obecenstvo zaujala již v letech 1941-45 v holešovickém divadle Urania. Vysoká štíhlá postava a vznosný hlas spolu s bohatým mimickým výrazem ji předurčovaly pro vypjatě dramatické postavy: již za okupace vynikla jako Sofoklova Elektra, Lena Hesselová v Ibsenových Oporách společnosti a královna Titanie v Shakespearově Snu noci svatojánské. V Národním divadle vytvořila tvrdou Hippodamii z Vrchlického Námluv Pelopových (1950), zemitou Madlenu ve Vojnarce Aloise Jiráska (1951), krutou královnu Runu ze Zeyerovy pohádky Radúz a Mahulena (1955), a především hrdou a panovačnou kněžnu Drahomíru v Tylově tragédii Drahomíra a její synové (1960), v níž potvrdila své umění vytvářet monumentální postavy, v tomto případě velkého politického formátu. Její talent se však projevil i v komediálních postavách, například hlučně energická Paní Libera v Goldoniho Poprasku na laguně (1961). Také ve filmu dostala možnost vytvořit několik působivých tragických postav, například role Hudcové ve filmu Siréna, který podle předlohy M. Majerové natočil režisér K. Steklý v roce 1947, ale prosadila se i v menších postavách - filmové zpracování Drdovy Němé barikády a Vyššího principu. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1947 získal Zlatého lva český film Siréna. Jedni tvrdí, že díky režii Karla Steklého, druzí, že zásluhou kuloárové diplomacie a popularity profesora A. M. Brousila. V jednom se shodují obě strany. Že zcela mimořádný výkon ve filmu předvedla Marie Vášová a že k benátskému úspěchu přispěla přinejmenším stejnou měrou, jako oba pánové. O Marii Vášové se říká, že byla typickou tragédkou. Hrála vášnivé, cílevědomé ženy, plné citu, odhodlaně jdoucí za svým cílem. Cílevědomá byla odjakživa. Na přání otce a matky navštěvovala rodinnou školu a obchodní akademii a pak pracovala jako úřednice v nakladatelství Aventinum a ve Škodovce, ale soukromě studovala herectví a bez vědomí rodičů začala hrát divadlo. Odešla z domova a po třinácti letech putování po různých scénách byla přijata do činohry Národního divadla. Objevili ji i filmaři a postupem času zjistili, že má i komediální talent. Marie Vášová byla stejně hrdá a nezdolná jako postavy, které hrála. V 70. letech, po nástupu normalizace, se netajila svým znechucením nad tím, co se u nás dělo. A tak si zahrála už jen výjimečně. A jen malé role. Škoda. 16. května si připomínáme sté výročí narození této skvělé herečky. Zemřela 6. 8. 1984 v Praze. VÁŠOVÁ Marie (www.libri.cz) |
![]() Marie Vášová (* 16. květen 1911 – † 6. 8. 1984) |
Český biografický slovník XX. století www.libri.cz Lípa č. 1/2011 Kalendárium ČT1 Kalendárium ČT1 |
|
| 16. května 1911 (100. výročí) vzducholoď "Deutschland" se zřítila poblíž Düsseldorfu. |
www.iabc.cz | ||
| 16. května 1931 (80.
výročí) se v Praze narodila česká krasobruslařka Alena Vrzáňová. Bruslit začínala A. Vrzáňová v těžkých válečných letech. Mezinárodní sportovní kariéru zahájila brzy po válce. Na Zimních olympijských hrách 1948 ve Svatém Mořici byla pátá, v témže roce získala na mistrovství Evropy (ME) třetí místo. O rok později se na ME posunula na druhé místo, na mistrovství světa stanula na nejvyšším stupni. Titul mistryně světa obhájila i v roce 1950 a tentokrát k němu přidala i vítězství na ME. Do komunistického Československa padesátých let se už nevrátila. Po mistrovství světa v Londýně 1950 emigrovala a žila ve Velké Británii a v USA, kde se dále věnovala krasobruslení na profesionální bázi, jednak v revue a později i jako trenérka. Vlast, ke které se vždycky velmi hlásila, začala opět navštěvovat až v 90. letech po pádu totality. VRZÁŇOVÁ Alena (www.libri.cz) |
www.libri.cz | ||
| 16. května 1931 (80.
výročí) se v Bostonu narodil americký romanopisec a povídkář Paul Brodeur. Ve svém díle prokazuje schopnost vytvořit působivé, napjaté situace a obdařit své příběhy, bez vnějších efektů a naturalismů, hlubší symbolickou platností. |
Slovník spisovatelů: Spojené státy americké | ||
| 16. května 1941 (70.
výročí) se v Novém Bydžově narodila česká textilní výtvarnice Ludmila Kaprasová. Ve své tvorbě zasahuje do všech oblastí krajky od monumentálních po užitkové a miniaturní. Nekonvenčně pojaté jsou zejména její textilní šperky. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 16. května 1951 (60.
výročí) v Bratislavě zemřel slovenský prozaik, esejista a kulturní publicista Dobroslav Chrobák. Rozvinul základní myšlenky naturismu. Uměl využít i cizí podněty na vlastní inspiraci. Kromě vlastní tvorby se věnoval také překladům. Narodil se 16. 2. 1907. |
Slovník slovenských spisovatelů | ||
| 17. května 1821 (190.
výročí) se narodil německý duchovní a přírodní léčitel Sebastian Kneipp. Jeho léčebná kůra z koupelí a zábalů je uznávanou terapií při léčbě revmatismu a únavových syndromů. Zemřel 17. 6. 1897. |
Rok do kapsy | ||
| 17. května 1971 (40. výročí) se narodila česká houslistka, violistka Gabriela Demeterová. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 17. května je Světový den telekomunikací a informační společnosti (OSN). 17. 5. Světový den telekomunikací. Slaví se na výročí založení Mezinárodního poradního výboru pro telegrafii a telefonii roku 1865 (roku 1993 byla založena Mezinárodní telekomunikační unie jako nástupce), slaví se od roku 1965 z rozhodnutí Mezinárodní telekomunikační unie (ITU). 17. 5. Světový den informační společnosti. Tento den byl vyhlášen Valným shromážděním OSN v březnu 2006. Cílem je zvýšit povědomí o možnostech a výhodách, které ekonomikám a společnostem přináší využívání internetu a dalších komunikačních technologií. 17. 5. Mezinárodní den boje proti homofobii. Vznik tohoto významného dnu inicioval francouzský akademik a aktivista Luis-Georges Tin. Lidé poprvé slavili tento den roku 2003 jen v Kanadě, o dva roky později (2005) si ho připomínali lidé ve 40 zemích světa. Až roku 2008 se u nás uskutečnil v rámci tohoto dne Běh proti homofobii. Od roku 2009 se používá i název Mezinárodní den proti homofobii a transfobii (transfobie je strach či nepřátelství vůči transsexuálům či bisexuálům). A proč zrovna 17. 5.? Tohoto dne byla homosexualita vyškrtnuta z Mezinárodní klasifikace nemocí WHO (Světové zdravotnické organizace). Významné dny v měsíci květnu (www.kromeriz.cz) Co slavíme v květnu / 17.5. (www.vasedeti.cz) |
![]() World Telecommunication and Information Society Day (WTISD) |
www.quido.cz Viz Kalendárium Květen 2010 (17.5.) |
|
| 18. května 1891 (120. výročí) byla v Praze slavnostně otevřena nová budova Národního muzea. 18. května 1891 bylo v Praze na Václavském náměstí otevřeno Národní muzeum (1818 jako Vlastenecké muzeum v Čechách, od 1848 České muzeum, 1854 až 1919 Muzeum Království českého). Založeno bylo skupinou osvícenských šlechticů, v čele se světově uznávaným učencem v oboru paleontologie hrabětem Kašparem Maria Sternbergem (1761-1838). 15. dubna 1818 bylo podepsáno provolání o založení muzea, 1820 byl nový ústav potvrzen vídeňskou vládou a panovníkem. Majitelkou, správkyní sbírek a organizátorkou veškeré muzejní práce byla ustavena Společnost vlasteneckého muzea v Čechách, jejím prvním předsedou se stal hrabě Sternberg. Majitelkou muzea zůstala Společnost až do roku 1934, kdy byly muzejní sbírky převzaty do vlastnictví a správy Země České. V roce 1949 byly převedeny do vlastnictví státu. Původně bylo muzeum založeno pro sbírky historické, přírodovědné a knihovnu. Z nich se postupně vydělovaly: archív (1846), archeologie (1893), historická archeologie (1892), divadelní sbírky (1924). Přírodovědné muzeum se vytvářelo po roce 1945; 1953 vzniká zoologické a entomologické oddělení, 1964 mineralogické a petrografické, 1965 botanické a mykologické. Nejmladším přírodním oddělením je antropologické. 1922 bylo do Národního muzea včleněno Národopisné muzeum českoslovanské, od 1932 Náprstkovo muzeum, které se dnes specializuje na asijské, americké a africké kultury; 1972 bylo pak včleněno Muzeum tělovýchovy a sportu a 1976 Muzeum české hudby. 1956 byl při Národním muzeu založen Ústřední muzeologický kabinet jako výzkumné a muzeologické pracoviště. Dnes je Národní muzeum složeno z Přírodovědného muzea, Historického muzea, Náprstkova muzea, z knihovny, Ústředního muzeologického kabinetu a samostatného útvaru Antropologického výzkumu hist. osobností a vývoje člověka. Hlavním střediskem je monumentální neorenesanční budova, postavená 1885–90 podle projektu J. Schulze, s centrálním prostorem Panteonu; sochařskou a malířskou výzdobu provedli umělci generace Národního divadla. Knihovna Národního muzea byla založena stejně jako Národní muzeum v roce 1818. Prvním muzejním bibliotekářem byl od roku 1819 V. Hanka (1791–1861); program a směrnice pro sbírku bohemikálních knih vypracoval 1823 J. Dobrovský. Sbírky byly původně uloženy v části Šternberského paláce na Hradčanech. 1846 se knihovna přestěhovala do Nostického paláce Na příkopech a 1891 do nové budovy Národního muzea na Václavském náměstí. Po Národní knihovně je druhou největší knihovna s historickými fondy v ČR; pod její odbornou správu od roku 1954 spadají všechny hradní, zámecké a palácové knihovny v českých zemích; 1957 byla otevřena trvalá expozice Knihovny Národního muzea ve Žďáru nad Sázavou (Muzeum knihy). Významnou součástí byl do roku 1953 literární archiv, který byl přesunut do Strahovského kláštera v Praze, kde se stal základem Památníku národního písemnictví. V současnosti obsahuje přes 3,6 milionu svazků, z toho 7 tisíc rukopisných. Velký význam pro muzeum i veškerý vědecký život v Čechách mělo založení dodnes vydávaného prvního vědeckého českého Časopisu Národního muzea (1827) a založení Matice české (1831), která se zasloužila o vydání základních prací české vědy a literatury. V obou případech byl iniciátorem vzniku František Palacký. Knihovna AV ČR / Kalendárium Květen 2006 / Národní muzeum (www.lib.cas.cz) |
![]() Hrabě Kašpar Maria Sternberg (1761-1838) |
Lípa č. 1/2011 Knihovna AV ČR |
|
| 18. května 1911 (100.
výročí) zemřel rakouský hudební skladatel a dirigent Gustav Mahler. Měl blízký vztah k české hudbě, udržoval přátelské styky s J. B. Foerstrem. Ve skladbě byl představitelem období přechodu od pozdního romantismu k moderní hudbě. Narodil se 7. 7. 1860 v Kališti u Humpolce. |
Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích
Diderot Lípa č. 2/2010 Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Červenec 2010 (7.7.) |
||
| 18. května 1911 (100. výročí) se v Olomouci narodil český literární historik a kritik Bedřich Slavík. Svůj badatelský zájem soustřeďoval k problematice regionální literatury. Zemřel 28. 8. 1979. |
Slovník českých spisovatelů | ||
| 18. května 1931 (80.
výročí) se v Havlíčkově Brodě narodil český básník a prozaik surrealistického zaměření Milan Nápravník. Od roku 1968 žije v SRN. Ve svých experimentálních textech vytvářel prozaizovanou poezii s vnitřními rýmy a výraznou rytmickou kadencí vyjadřující pocit bezcílného toku života. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 18. května 1931 (80. výročí) japonský pilot Seiji Yoshihara havaroval se svým letounem při prvním pokusu překonat Tichý oceán. O sedm hodin později ho zachránila loď, která se náhodou plavila kolem. |
www.iabc.cz | ||
| 18. května 1941 (70. výročí) italská vojska v Habeši kapitulovala; britské jednotky dobyly většinu italské východní Afriky. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 18. května 1951 (60.
výročí) se v Praze narodil český televizní producent, veřejný a státní činitel Ivo Mathé. V roce 1992 se stal historicky prvním generálním ředitelem České televize, kde působil až do roku 1998. Zároveň s tím byl také v letech 1995 až 1998 viceprezidentem Evropské vysílací unie. |
http://cs.wikipedia.org/wiki/ | ||
| 18. května 1971 (40.
výročí) v Dobříši zemřel český lyrický básník a překladatel Svatopluk Kadlec. Literární a překladatelské práci se věnoval od roku 1928. Narodil se 19. 10. 1898. |
Slovník českých spisovatelů | ||
| 18. května 1981 (30. výročí) zemřel v rodném městě Fresno (Kalifornie) americký spisovatel - prozaik arménského původu William Saroyan. Autor poetických povídek, psaných záměrně naivně působícím stylem, v nichž se realita často prolíná s fantastičnem. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): "Když se lidské zástupy zabíjejí ve válkách, mám pocit, že zešílím. Hněvem jsem bezmocný. Jediná moje zbraň je řeč, a přestože vím, že je to zbraň silnější než strojní pušky, zoufám si, neboť žádnými slovy nemohu odstranit náklonnost k ničení, skrývající se v lidech." William Saroyan. Narodil se ve Fresnu v Kalifornii v rodině arménských uprchlíků. Byly mu tři roky, když mu zemřel otec. Byli tak zoufale chudí, že matka byla nucena dát své čtyři malé děti do sirotčince. K rodině se vrátil v osmi letech. Škole toho moc nedal, musel pracovat. Byl poslíčkem, telegrafistou, přednostou poštovního úřadu. Ve 30. letech začal psát a čtenáři si okamžitě zamilovali jeho příběhy plné poezie, lásky k životu, víry v člověka a laskavého humoru. "Bez humoru není naděje," říkal, "a tu člověk potřebuje k životu stejně jako půdu pod nohama." Napsal téměř stovku knížek: desítky románů, kolem třiceti her, na dva tucty povídkových sbírek a dvě desítky autobiografických próz. Když se ho ptali, jak toho může tolik napsat, odpověděl: "Prostě sedím a píšu." A odmítl Pulitzerovu cenu za hru Čas tvého žití, protože jak pravil, "nebyla o nic lepší než ostatní věci, které napsal". Dvakrát se oženil a dvakrát rozvedl se stejnou ženou a měl s ní dvě děti. Miloval sázky a hazardní hry a vězel proto neustále v dluzích. "Být na světě je zábava," prohlásil, "ale ani jeden den v životě neprojde, aby v něm nebylo do té zábavy přimícháno trošku lítosti, trápení a bolesti." O bolesti věděl dost. Po dlouhém boji s rakovinou zemřel v roce 1981. W. Saroyan: "Jediná pravá věc je smích. Smíchem umoř krutost. Smíchem umoř zlo." "Je přirozené, když syn občas nenávidí otce, matku také a někdy všechny lidi na světě." Narodil se 31. 8. 1908 ve Fresnu (Kalifornie, USA). |
Slovník spisovatelů: Spojené státy americké Lípa č. 1/2011 Kalendárium ČT1 |
||
| 18. května 2001 (10.
výročí) zemřela americká prozaička, autorka historických románů Irene Huntová. Ve svých prózách se snažila přepracovat historickou látku tak, aby zaujala dětského čtenáře. Narodila se 18. 5. 1907. |
Slovník autorů literatury pro děti a mládež, 1. díl: zahraniční spisovatelé | ||
| 18. května je Mezinárodní den muzeí. Mezinárodní den muzeí, pravidelně vyhlašovaný ICOM, bude letošní rok poprvé slaven nejen ve stovkách muzeí po celém světě, ale i ve světě virtuálním - globálním virtuálním prostředí Second Life. V neděli 18. května oslaví muzea na celém světě svůj mezinárodní svátek. Od roku 1977 se připomíná z podnětu Mezinárodní rady muzeí (ICOM), která působí při UNESCO. Do oslav se zapojí přes 10 000 institucí na všech kontinentech. 18. 5. 1891 bylo otevřeno Národní muzeum v Praze. Mezinárodní den muzeí ve virtuálním světě (www.emuzeum.cz) V Česku již počtvrté Mezinárodní den muzeí (www.novinky.cz) |
![]() Národní muzeum |
www.quido.cz Viz Kalendárium Květen 2010 (18.5.) |
|
| 19. května 1571 (440. výročí) Miguel Lopez de Lagazpi založil filipínské město Manilla. |
www.iabc.cz | ||
| 19. května 1911 (100.
výročí) zloděj Caesare Cella se stal prvním zločincem usvědčeným na základě otisků prstů. |
www.iabc.cz | ||
| 19. května 1941 (70. výročí) se v obci Žirovnice u Pelhřimova narodila česká herečka Iva Janžurová. Přestože v jejím repertoáru převažují veseloherní úlohy, tíhne k rolím tragikomickým. Smysl pro herecký paradox, střih, sebeironii a groteskní nadsázku se u ní stávají úhlem pohledu a metodou vyjádření postavy. Iva Janžurová byla od roku 1964 do poloviny 80. let přední členkou Divadla na Vinohradech, kde pracoval i její manžel, herec, režisér a dramatik Stanislav Remunda. V první polovině 60. let vytvořila aktuální komický i tragikomický typ nekultivované energické a výřečné městské dívky, demonstrativně překračující společenské konvence, přitom skrývající vnitřní hrdost, morální nezkaženost, inteligenci a činorodost.(Vančura: Josefína, filmy Svatba jako řemen, Pension pro svobodné pány, Světáci, televizní seriály Eliška a její rod, Píseň pro Rudolfa III., Sňatky z rozumu). Největším výrazovým bohatstvím I. Janžurové je charakteristická dvojlomnost, v níž se prolíná humor s příchutí nezvyklé jímavosti. Od počátku své dráhy tíhla i k vážným charakterním rolím s tragickým podtónem (Jana z Arku, Anouilh: Skřivánek, Nina, Lermontov: Maškaráda, Slávka Hlubinová, Šrámek: Měsíc nad řekou), jichž se jí více dostávalo až v pozdější době, když zejména ve filmu prokázala své charakterotvorné schopnosti (Olga v Kočáru do Vídně, Štěpa Kiliánová v Petrolejových lampách). Skvělé herecké schopnosti prokázala ve filmech, v nichž vytvářela například naráz dvě charakterově rozdílné role (Morgiana). Ve vyzrálém výkonu v roli Reginy (Hellmanová: Lištičky) jako by shrnula svůj dosavadní vývoj do několika typických rysů svého projevu: překotná mluva, gestikulace je střídána krátkými prodlevami, elegantní škleb střídá plachý úsměv, výmluvné oči a charakteristický mnohobarevný hlas. Velkou dramatičností obdařila poslední svou tragickou roli v Divadle na Vinohradech, Medeu z Jeffersova básnického dramatu. Po příchodu do Národního divadla teprve role v Ionescových Židlích svou klaunskou podstatou opět připomněla její osobitý talent. Ten byl od konce 60. let značně "opotřebován" filmem (crazy komedie Pane, vy jste vdova, Což takhle dát si špenát), a především normalizační televizí v četných inscenacích, seriálech (Nemocnice na kraji města), pohádkách (Arabela) a na estrádách. JANŽUROVÁ Iva (www.libri.cz) |
Český biografický slovník XX. století www.libri.cz Lípa č. 1/2011 |
||
| 19. května 1971 (40.
výročí) ve Varšavě zemřel polský básník, autor knih pro děti a mládež Czeslaw Janczarski. Jeho lyrika se vyznačuje prostotou obrazů a jemnou kresbou atmosféry. Narodil se 2. 9. 1911. |
Slovník polských spisovatelů | ||
| 20. května 1851 (160.
výročí) se narodil americký elektroinženýr, vynálezce gramofonu Emil Berliner. V roce 1887 poprvé použil jako zvukový nosič kulatou desku s tenkou vrstvou vosku. Zemřel 3. 8. 1929. |
Rok do kapsy | ||
| 20. května
1911 (100. výročí) se v Kapelle narodila nizozemská básnířka a textařka Annie M. G. Schmidtová. Pro neobyčejný humor a invenci se stala jednou z nejuznávanějších autorek tvorby pro děti a mládež, kabaretní textařkou a autorkou rozhlasových seriálů. Zemřela 21. 5. 1995. |
Slovník severských spisovatelů | ||
| 20. května 1921 (90.
výročí) se v Hamburku narodil německý spisovatel, básník a dramatik Wolfgang Borchert. Expresionistickými prostředky zobrazil návrat své generace z války v dramatu Venku přede dveřmi, životní zkušenosti vylíčil i v lyrických povídkách. Zemřel 20. 11. 1947. |
www.CoJeCo.cz | ||
| 21. května 1471 (540. výročí) se v Norimberku narodil německý malíř, grafik a teoretik umění Albrecht Dürer. Byl nepochybně mistrem nejvyššího řádu, jako nikdo jiný sklenul oblouk od středověku k renesanci. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Dürerovi předci pocházeli z Uher, z vesnice Ajtós. Maďarsky znamená „ajtó“ dveře, stejně jako německé „tür“. Jméno Dürer tedy můžeme chápat jako „rodák z Ajtós“ nebo jako „ten, který dělá dveře“. Rod Dürerů se za předky nestyděl. Ve svém erbu má malé dveře. Albrechtův dědeček zanechal chovu koní a dobytka, opustil rodný statek, odešel do blízkého městečka Gyula a stal se zlatníkem. Jeho syn, také zlatník, se v roce 1455 odstěhoval do Norimberku, města literátů, matematiků, geografů, teologů, obchodníků a umělců. A tam se mu v roce 1471, jako třetí z osmnácti dětí, narodil syn Albrecht. I z něho se měl stát zlatník, ale otec rozpoznal synův malířský talent a v patnácti letech ho poslal do učení k tehdy nejlepšímu norimberskému malíři Michaelu Wolgemutovi. Tak začala kariéra jednoho z největších německých umělců renesance. Albrecht Dürer byl slavný a uznávaný, jeho obrazy chtěl mít kde kdo a neváhal za ně zaplatit slušnou sumu. Ale jeho soukromý život nestál za nic. S manželkou si nerozuměl, děti neměli, trpěl depresemi a melancholií a navíc ho zlobila slinivka. V tvorbě mu to naštěstí nebránilo. Poznat ho chtěla celá Evropa a Dürer cestoval rád. Poslední cesta do Nizozemí se mu stala osudnou. Zaskočila ho bouře a on se nachladil a vážně onemocněl. Zemřel krátce nato v rodném Norimberku. Na jeho hrob vytesali nápis: „Zde leží, co bylo v Albrechtu Dürerovi smrtelné“. To „nesmrtelné“, jeho dílo, obdivuje svět už bezmála pět staletí. A. Dürer: "Pravé umění je pevně zakotveno v přírodě. Kdo ji dokáže nakreslit, ten ji ovládá." Zemřel 6. 4. 1528 v Norimberku. |
![]() Albrecht Dürer (* 21. květen 1471 – † 6. 4. 1528) |
Lípa č. 1/2011 http://cs.wikipedia.org/wiki/ Kalendárium ČT1 Kalendárium ČT1 |
|
| 21. května 1921 (90.
výročí) se narodil ruský fyzik, tvůrce sovětské vodíkové bomby, bojovník za lidská práva Andrej Dmitrijevič Sacharov, Nobelova cena za mír 1975. Zemřel 14. 12. 1989. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 21. května 1941(1940) (70.
výročí) Zemřel 21. 5. 1940 . zemřel v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg český komunistický právník, politik a publicista, , levicový novinář, právní zástupce dělníků JUDr. Ivan Sekanina, obhájce pronásledovaných komunistických představitelů a bojovník proti fašismu. Ivan Sekanina (syn básníka a kritika Františka Sekaniny) byl jednou z předních levicových osobností meziválečného období. V letech 1919 - 1923 vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, a zpočátku měl poměrně blízko k národně-socialistické straně. Ve 20. letech byl funkcionářem Ústředního svazu čs. studentstva. Později, inspirován svým přáteli, politikem Bohuslavem Vrbenským a básníkem Jiřím Wolkerem, se přiklonil k levici. V letech 1923-25 byl členem Vrbenského Nezávislé socialistické strany dělnické a s touto stranou roku 1925 přešel do KSČ. Do Komunistické strany vstoupil roku 1925, nabídl straně své právnické služby a stal se právním zástupcem Komunistické strany a v letech 1929-39 byl právním zástupcem Rudého práva. Tato jeho práce ovšem odrazovala řadu klientů. Sekanina se přátelil s mnohými předními komunisty té doby - mj. s Fučíkem, Vančurou, Clementisem, Slánským, Švermou, Kopeckým a dalšími. V roce 1933 v jeho kanceláři začala pracovat Gertruda Stiassna, kterou si v roce 1935 vzal. Od roku 1938 vedli svou kancelář společně. Stal se významným obhájcem obětí dělníků a komunistů. Historik Jiří Pernes charakterizuje jeho advokátní styl takto: "Nešlo mu vůbec o spravedlnost, nezkoumal podstatu sporu, záleželo mu jen na tom, aby komunisty uchránil od trestu, třeba zaslouženého." Byl znám jako obhájce v procesech s komunistickými předáky nejenom v Československu, ale i v zahraničí - v Bulharsku, Maďarsku, Německu a Rumunsku. V letech 1933-34 byl předním činitelem v mezinárodním hnutí za záchranu Jiřího Dimitrova v době lipského procesu. Silně se angažoval v tomto inscenovaném procesu s G. Dimitrovem a jeho druhy, obviněnými v roce 1933 ze zapálení Říšského sněmu. Původně se měl stát v lipském procesu obhájcem spoluobžalovaného předsedy poslanecké frakce E. Torglera, ale Říšská justice to nedovolila. Obhajoba se však změnila v obžalobu fašismu, a to nebylo Sekaninovi odpuštěno. Nakonec museli být obžalovaní osvobozeni. Ve 30. letech byl spoluzakladatelem a funkcionářem mnoha levicových a antifašistických organizací - Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení se SSSR, Levé fronty, Svazu přátel SSSR, Výboru na pomoc demokratickému Španělsku, Ligy pro lidská práva, Šaldova komitétu, Socialistické akademie a Divadla E. F. Buriana D 34. Roku 1938 se stal jedním z organizátorů petiční akce čs. inteligence na obranu republiky před hitlerovskou agresí Věrni zůstaneme. Spolu s filosofem a sociologem Josefem Fischerem koncipoval definitivní text této vlastenecké a antifašistické výzvy. Jako všeobecně známý antifašista byl zatčen gestapem ihned po příchodu nacistů 16. března 1939. Vězněn byl nejprve na Pankráci, později byl převezen do Berlína, kde s ním byl připravován politický proces. Po vypuknutí druhé světové války se stal připravený proces zbytečným a Sekanina byl deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, kde byl umučen. V roce 1949 byl Ivan Sekanina in memoriam vyznamenán Řádem bílého lva. Narodil se 31. 10. 1900 v Novém Městě na Moravě. SEKANINA Ivan (www.libri.cz) Ivan Sekanina (Wikipedia) Ivan Sekanina (www.kr-vysocina.cz, Simona Hniličková) |
![]() JUDr. Ivan Sekanina |
www.libri.cz Lípa č. 3/2010 Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Říjen 2010 (31.10.) |
|
| 21. května 1971 (40.
výročí) v Praze zemřel český mineralog Jiří Novák. Zabýval se všeobecnou mineralogií a krystalografií. Narodil se 23. 12. 1902. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 21. května 2001 (10.
výročí) v Berlíně zemřel německý historik, esejista, filmový a televizní scenárista a překladatel Heinz Kamnitzer. Od roku 1970 byl předsedou PEN centra ve východním Německu. Narodil se 10. 5. 1917. |
Slovník spisovatelů německého jazyka | ||
| 21. května je Světový den kulturního rozvoje (UNESCO). Encyklopedie říkají, že kultura je bytostně lidská reflexe vlastního bytí. Zrcadlí mezilidské vztahy i vztah člověka k přírodě a světu. Její název je odvozen od slova kultivace, což znamená tvoření, obdělávání a zušlechťování. Dobře víme, že kultura jde s námi od počátku. Už naši zarostlí dávní předkové kreslili na stěnách jeskyní výjevy ze života, vytvářeli obřadní tance a písně a vypravovali si pradávné báje u nočních ohňů. Pro český národ byla kultura pilířem a jistotou již v 9. století. Pomohla nám překonat pobělohorskou krizi a dovedla nás až k národnímu obrození. Když o její rozvoj nepečovali osvícení vládcové, udržela se živá ve skrytu i v diktaturách 20. století. Den kulturního rozvoje (Český rozhlas Plzeň, Eva Klausnerová) Významné dny v měsíci květnu (www.kromeriz.cz) |
![]() Jeskynní malby v Chauvet |
www.quido.cz Viz Kalendárium Květen 2010 (21.5.) |
|
| 22. května 1851 (160. výročí) se v obci Beňov u Přerova narodil český římskokatolický duchovní, arcibiskup olomoucký Antonín Cyril Stojan. Po studiu bohosloví v Olomouci byl roku 1876 vysvěcen na kněze a působil pak v duchovní správě na různých místech Moravy. Současně se věnoval práci kulturní, výchovné a politické. Zasloužil se o zvelebení chrámu na Hostýně, pečoval o katolický tisk, stál u počátků unionistického hnutí a budoval kulturní ústavy na Velehradě. Roku 1897 byl zvolen poslancem vídeňské říšské rady za stranu katolicko-národní. Stal se tu nástupcem národovce Františka A. Šroma, katolíka Ignáta Wurma a později k němu přibyli další národně orientovaní moravští katolíci jako Mořic Hruban aj. Zatímco moravským katolíkům se podařilo vytvořit poměrně silnou stranu a proniknout i do parlamentu, podobné pokusy v Čechách - vedené mj. hrabětem Vojtěchem Schönbornem (bratrem arcibiskupa Františka Schönborna) - nenašly takovou odezvu. Za 1. světové války proslul Stojan péčí o uprchlíky, zejména z tehdejších Uher. Po vzniku Československa stál u zrodu Československé strany lidové a byl členem Revolučního Národního shromáždění (1918-20). Po rezignaci kardinála Lva Skrbenského byl vysvěcen na biskupa a v dubnu 1921 jmenován olomouckým arcibiskupem. Oblíbený metropolita moravský proslul bohatou činností veřejnou a také štědrostí, osobní prostotou a jadrným hanáckým humorem. Zemřel 29. 9. 1923 v Olomouci. STOJAN Antonín Cyril (www.libri.cz) |
www.libri.cz | ||
| 22. května 1891 (120.
výročí) se v Mnichově narodil německý básník a literární kritik Johanes Robert Becher. Mimo jiné byl autorem textu hymny NDR. Jeho dílo ukazuje na literární i politickou přeměnu autora od nadšeného zastánce literárního expresionismu k výraznému představiteli socialistického realismu. J.R.Becher: z básně Nejtišší řádko… Nejtišší řádko ze všech tichých řádků, ty temná sloko, těžké varhany, a větná stavbo, navršená vkrátku do strmých tvarů – tvar se vyhranil – milostná písni, do níž hluboko se prolnuly rýmy, jež se radují a s láskou objaly se v slovní rose, než zanělo to slovo: „Miluji-„ Zemřel 11. 10. 1958 v Berlíně. |
Slovník spisovatelů německého jazyka | ||
| 22. května 1921 (90. výročí) se v obci Veľké Leváre (okres Senica, Slovensko) narodil český jazzový hudebník, dirigent, skladatel, kapelník, zpěvák a klarinetista Gustav Brom (vlastním jménem Gustav Frkal). Hudební základy získával na škole Moravan v Kroměříži. V roce 1940 založil v Brně swingový soubor, se kterým spolupracovalo mnoho významných českých umělců. V protektorátních podmínkách vystupoval jen s obtížemi, debutová deska mu vyšla až po osvobození v roce 1945. O tři roky později Brom v Brně sestavil nový orchestr a příležitostně ho rozšiřoval na bigbandové obsazení. Snažil se do jeho zvuku začleňovat prvky moderního jazzu (bop, cool, west coast), a tak dosáhl značné stylové všestrannosti, podněcované i tím, že uvnitř orchestru fungovaly autonomní malé soubory a jeho členy byli významní jazzoví skladatelé a sólisté. V 60. letech měl velkou řadu úspěchů na festivalech nejen u nás, ale i v zahraničí (Manchester, Norimberk, Varšava), koncertně spolupracoval s americkou dívčí skupinou Diana Ross & The Supremes. Nahrával desky pro Supraphon i pro zahraniční firmy, podílel se na realizaci avantgardních projektů Pavla Blatného a Alexeje Frieda. Do jeho bohaté diskografie patří mimo jiné alba Gustav Brom Jazz (1965), Maynard a Gustav (1969, s Maynardem Fergusonem), Missa Jazz (1969), Gustav Brom Goes Pop (1970), Moravská svatba/Slunovrat (1975), Polymelodus (1977), Gustav Brom hraje swing (1978), či Pozdrav orchestru (1981), rekapitulační kompaktní disk 50 let Orchestru Gustava Broma (1991). Dominantou jeho repertoáru zůstaly různé podoby jazzu, nahrával však i se zpěváky populární hudby, především ze Slovenska. Gustav Brom byl činný i jako organizátor jazzového života, hlavně v Brně. Zemřel 24.(25.) 9. 1995. BROM Gustav (www.libri.cz) |
Český biografický slovník XX. století www.libri.cz Lípa č. 1/2011 |
||
| 22. května 1961 (50. výročí) na vrcholu věže Space Needle v americkém Seattlu byla otevřena první otočná restaurace na světě. |
www.iabc.cz | ||
| 23. května 1611 (400.
výročí) se konala slavnostní korunovace Matyáše českým králem. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 23. května 1861 (150.
výročí) se ve Věrovanech u Tovačova narodil český spisovatel, autor humoristických povídek Hané a Slovácka, Otakar Bystřina, vlastním jménem Ferdinand Dostál. Zemřel 18. 7. 1931. |
Slovník českých spisovatelů | ||
| 23. května 1871 (140. výročí) zemřel polský generál, revolucionář, vojenský velitel Pařížské komuny Jaroslav Dabvrowski. Narodil se 13. 11. 1836. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 23. května 1891 (120.
výročí) se ve Växjö narodil švédský prozaik, lyrika a dramatik Pär Lagerkvist, nositel Nobelovy ceny za rok 1951. Ve švédské literatuře 20. století zaujímá výjimečné postavení, neboť svým rozsáhlým dílem, spojujícím tradici a modernost, přesáhl jednotlivé školy a směry. Zemřel 11. 7. 1974. |
Slovník severských spisovatelů | ||
| 23. května 1951 (60.
výročí) se narodil ruský šachista Anatolij Karpov, mistr světa 1975-84. Vytvořil si překvapivě racionální logický styl hry. O titul jej v roce 1985 připravil Garri Kasparov. |
Rok do kapsy | ||
| 24. května 1391 (620.
výročí) byla Hanušem z Mühlheimu a Janem Křížem vydána zakládací listina kaple Betlémské na Starém Městě v Praze; stavba trvala do r. 1394. Kaple byla určena výhradně pro kázání a to kázání v mateřském jazyce, tj. v češtině. |
Lípa č. 1/2011 http://cs.wikipedia.org/wiki/ |
||
| 24. května 1941 (70.
výročí) se v Duluthu (Minnesota) narodil americký hudební skladatel a zpěvák Bob Dylan, vlastním jménem Robert Allen Zimmermann. Do popové, folkové a rockové hudby zavedl zvláštní frázovitý styl „zpěvu nezpěvu“, který nadchl mnoho dalších interpretů a tvůrců. Z knihy B. Dylan: Tarantule zde leží bob dylan zničen vídeňskou zdvořilostí – jež bude nyní tvrdit, že ho vymyslela pohodoví lidé teď mohou začít o něm v klidu psát fugy & Amor teď může bez obav skopnout jeho petrolejku bob dylan – zabit odvrženým Oidipem jenž se obrátil aby vyšetřil tam ducha & objevil, že ten duch také byl víc než jedna osoba |
http://cs.wikipedia.org/wiki/ | ||
| 24. května 1951 (60.
výročí) se ve Frenštátu pod Radhoštěm narodil český dirigent Petr Altrichter. Od roku 1993 působí jako šéfdirigent symfonického orchestru v německé Kostnici. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 24. května je Evropský den národních parků, slaví se od roku 1999. 24. května slaví všechna chráněná území v Evropě svůj svátek – Evropský den parků. Dne 24. května 1909 bylo ve Švédsku vyhlášeno prvních devět národních parků najednou - prvních národních parků na evropském kontinetu. Z iniciativy Federace evropských parků (EUROPARC) se od roku 1999 tento den slaví jako Evropský den parků. Historie národních parků začala v roce 1872, kdy americký kongres přijal zákon zřizující na území států Wyoming a Montana Yellowstonský národní park, první národní park na světě. Evropský den parků v Národním muzeu - 2007 (www.enviweb.cz) |
![]() The European Day Of Parks |
www.quido.cz Viz Kalendárium Květen 2010 (24.5.) |
|
| 25. května 1681 (330.
výročí) zemřel v Madridu španělský barokní autor - dramatik a básník Pedro (Petro) Calderón de la Barca. Jako vyznavač katolicismu a příznivec absolutismu zpracoval dramaticky celý systém církevních etických ideí. Při výběru a zpracování dramatického materiálu vychází většinou z tématu (královská moc, katolicismus, čest) a na základě tohoto tématu vytváří dramatický konflikt. Calderón de la Barca: "Co je život? Přelud jen, bajka, stín a hříčka pěn, málo váží vrchol štěstí, neb snem celý život jesti." "Zamilovat se lze jen tenkrát, když slevíme ze svých ideálů." Narodil se 17. 1. 1600 v Madridu. |
Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska Lípa č. 1/2011 |
||
| 25. května 1871 (140.
výročí) zemřel francouzský revolucionář, jeden z vůdců Pařížské komuny Louis Charles Delescluze. Narodil se 2. 10. 1809. |
Lípa č. 3/2009 Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Říjen 2009 (2.10.) |
||
| 25. května je Den Afriky - výročí založení Organizace africké jednoty roku 1963. Společnost přátel Afriky (www.hedvabnastezka.cz) Den Afriky v Semilassu (www.brnopolis.eu) |
![]() Den Afriky v Semilassu 2006 |
www.quido.cz Viz Kalendárium Květen 2010 (25.5.) |
|
| 26. května 1751 (260.
výročí) se v obci Holešov narodil moravský osvícenec Jan Alois Hanke. Mladý hospodářský adjunkt ve službách Dietrichštejnů Jan Alois Hanke se v Napajedlech seznámil s častým hostem paní hraběnky Josefem Sonnenfelsem, mikulovským rodákem a vedoucí osobností vídeňského osvícenství, a zařadil se mezi jeho nadšené obdivovatele a stoupence. Pod vlivem Sonnenfelse odjel do Vídně, kde studoval práva a historii. V roce 1777 se stal kustodem a později bibliotékářem universitní knihovny v Olomouci. Vyučoval také češtinu na šlechtické akademii. Na konci 80. let byl pověřen likvidací knihoven zrušených klášterů na Moravě a ve Slezsku. Neobyčejné jazykové, odborné i všeobecné znalosti spolu s pracovní horlivostí z něho učinily významnou osobnost osvícenství na Moravě. Byl dopisujícím členem tří zahraničních učených společností a vydal několik spisů o hospodářských a politických otázkách, které svým způsobem ovlivnily další kulturní vývoj. Představil se v nich jako důsledný stoupenec josefinismu (mj. doporučoval zrušení roboty). Jeho nejrozšířenější prací byla německy psaná, dosti působivá obrana českého jazyka Doporučení české řeči a literatury, vydaná v roce 1783. Hanke, roku 1791 předčasně penzionovaný, byl v červnu 1796 za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Zemřel 26. 3. 1806 v Prostějově. HANKE Jan Alois (www.libri.cz) |
www.libri.cz | ||
| 26. května
1921 (90. výročí) se v Kostelci nad Orlicí narodil český technik Richard Doležal, odborník pro stavbu kotlů a parních generátorů. V roce 1970 odešel do Švýcarska a poté do Německa, kde působil jako univerzitní profesor. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 27. května 1471 (540. výročí) byl Vladislav II. Jagellonský zvolen na sněmu v Kutné Hoře českým králem. |
Lípa č. 1/2011 Knihovna AV ČR |
||
| 27. května 1871 (140. výročí) se narodil francouzský malíř a grafik Georges Henri Rouault. Zemřel 13. 2. 1958. |
Lípa č. 1/2011 | ||
| 27. května 1901 (110.
výročí) se v Praze narodil český lékař, chirurg, Emerich Polák. Zabýval se zejména chirurgií žláz s vnitřní serekcí, především štítné žlázy. Vynikl také v oblasti hrudní chirurgie. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 27. května 1931 (80.
výročí) se v Citolibech narodil český hudební skladatel a sbormistr Věroslav Neumann. Vynikl zvláště v oblasti tvorby vokální a vokálně instrumentální. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 27. května 1931 (80.
výročí) se v Chicagu narodil americký profesor marketingu Philips Kotler. Je považován za jednu z největších autorit soudobého marketingu. |
http://cs.wikipedia.org/wiki/ | ||
| 27. května 1971 (40. výročí) zemřel v Brně český elektrotechnik, jedna z nejvýznamnějších postav dějin české elektrotechniky, profesor Dr. Ing. Vladimír List. Zabýval se silnoproudou elektrotechnikou, elektroenergetikou a elektrickou trakcí. V roce 1926 předložil spolu s B. Beladou první projekt podzemní dráhy v Praze. Od roku 1926 redigoval knižnici Technický průvodce. Listův otec byl poštovním úředníkem, ale mladého Lista lákaly především exaktní vědy, a tak se po maturitě na akademickém gymnáziu pustil do studia na pražské technice, kde jej nejvíce zaujaly přednášky o elektrotechnice profesora Karla Domalípa. Po skončení studia ještě absolvoval další dva semestry na Institutu Montefiore v belgickém Lutychu. Po návratu nastoupil roku 1902 v Křižíkových závodech v Praze. Jako vedoucí inženýr se podílel na vypracování významného projektu elektrické dráhy Tábor-Bechyně a na konstrukci elektrické lokomotivy na napětí 300 V pro vídeňskou příměstskou železnici. Roku 1908 se stal List profesorem České vysoké školy technické v Brně. Byl rovněž spoluzakladatelem časopisu Elektrotechnický obzor (1910). Ve 20. letech pracoval především v oboru elektrických sítí a rozvodu energie. Byl autorem velmi progresívního projektu československé elektrizační soustavy. Roku 1919 stál u zrodu Elektrotechnického svazu československého, jehož předsedou byl v letech 1920-21. Roku 1926 předložil s Bohumilem Beladou první projekt pražského metra, který byl realizován po 40 letech jen s nepatrnými změnami. V letech 1932-34 byl předsedou Mezinárodní normalizační organizace ISO v Basileji. List působil i po roce 1945 jako profesor konstruktivní elektrotechniky na Vysokém učení technickém v Brně. Zanedbatelná nebyla ani jeho činnost publicistická (autor asi 600 děl), z níž vynikají Základy elektrotechniky I a II, které vydal roku 1958, tedy ve věku 81 let. Narodil se 4. 6. 1877 v Praze - Karlíně. LIST Vladimír (www.libri.cz) Slavné osobnosti - Vladimír List (Brno - O městě - Významné osoby a výročí) |
![]() Profesor Dr. Ing. Vladimír List |
Český biografický slovník XX. století www.libri.cz Viz Kalendárium Červen 2007 (4.6.) |
|
| 27. května 1971 (40.
výročí) se v Praze narodila česká spisovatelka Vilma Kadlečková. Pracuje jako redaktorka a překladatelka pro nakladatelství Harlequin. Počátkem 90. let spolupracovala na vzniku hry Dračí doupě, při založení klubu Hexaedr a v nakladatelství Altar. Její povídky se často pohybují na pomezí SF a fantasy, jedním z hlavních autorčiných témat, či spíše nálad, je entropie. |
http://www.legie.info/autor/ | ||
| 28. května 1871 (140.
výročí) byla poražena Pařížská komuna, první dělnická vláda; ustavena 18. 3. 1871, slavnostně vyhlášena 28. 3. 1871. |
Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Březen 2011 (18.3.) |
||
| 28. května 1921 (90.
výročí) se v Kolíně nad Rýnem narodil německý spisovatel, prozaik Heinz G. Konsalik. Vystudoval lékařství a literaturu. Během druhé světové války pracoval jako novinář na východní frontě. Veškeré nabrané vědomosti a zkušenosti pak zúročil ve svých knihách, kterých bylo více jako 100. Zemřel 2. 10. 1999. |
Slovník spisovatelů německého jazyka | ||
| 28. května 1931 (80.
výročí) se v Praze narodil český historik Ivan Hlaváček. Zabývá se diplomatikou, kodikologií a středověkými dějinami. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 28. května 1941 (70.
výročí) se v Praze narodila česká zpěvačka, herečka a konferenciérka Pavlína Filipovská. V 60. letech účinkovala v televizních písničkových seriálech a vytvořila role v několika filmech. Od 70. let se uplatňuje především jako konferenciérka. |
Český biografický slovník XX. století Lípa č. 1/2011 |
||
| 28. května 1951 (60.
výročí) se v Kutné Hoře narodil český herec Svatopluk Skopal. Spolupracuje s televizí i filmem. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 28. května 1961 (50. výročí) zemřel v Domažlicích český spisovatel, prozaik a básník Jan Vrba, bratranec J. Š. Baara. Ve svých impresionistických prózách zachytil důvěrný vztah člověka a přírody. Jeho rozsáhlé románové kroniky z pošumavského venkova a z dějin Chodska jsou prodchnuty náboženským i vlasteneckým tradicionalismem a moralistní tendencí. Jan Vrba se narodil 10. 7. 1889 v Klenčí jako syn učitele. Jeho blízkým příbuzným byl chodský spisovatel a katolický kněz J. Š. Baar. Gymnázium v Domažlicích Vrba nedokončil a pokračoval ve studiích na české lesnické škole v Jemnici na Moravě (1908-1909). Poté studoval lesnictví na Vysoké škole zemědělské ve Vídni (1910-1914), kde na "bodenkulturce" na něho měl největší vliv - jak prozrazuje v románu Bludiště - profesor botaniky Wilhelm. Botanika a myslivost vedle zoologie a ochrany lesa patřily k jeho nejoblíbenějším oborům. Ve Vídni už J. Vrba pracoval jako žurnalista a přispíval do lesnických a mysliveckých časopisů J. V. Rozmary. Po návratu byl v letech 1911-12 asistentem hájenských kursů v Berouně a pak střídavě žil ve Vídni a Domažlicích. První světová válka ho zastihla na lesním úřadě ve Zruči nad Sázavou, kam se po propuštění z vojenské služby vrátil. V letech 1917-19 vyučoval přírodopis, myslivost a lesní ochranu na moravské lesnické škole v Jemnici, kde mu v roce 1969 odhalili pamětní desku s reliéfem portrétu hlavy a nápisem: "V této škole v r. 1908 - 1909 studoval a v letech 1917-1919 jako učitel působil spisovatel a básník JAN VRBA." V r. 1918 se oženil a od roku 1919 žil až do své smrti 28. 5. 1961 v Domažlicích na Chodsku, kde také napsal většinu svých děl. V letech 1920-23 působil jako redaktor plzeňského literárního listu Prameny. Z českých spisovatelů jej nejvíce ovlivnili symbolista Otakar Březina a spisovatelka Růžena Svobodová. Vrbovy přírodní prózy lze tematicky rozčlenit do čtyř okruhů. Především jsou to prózy zobrazující rostlinnou říši (Les, Borovice, Mniška), dále prózy zvířecí (Bažantnice, Boží lichva, novela Srnčí milování ze souboru Dražinovská hora). Konečně kratší prózy podávající obraz drobných příhod z lovu, z pozorování živočichů, nálad a reflexí vyvolaných přírodními jevy. Podle S. Bartůškové tato zobrazovací metoda tvoří základ Vrbova díla, například Kniha z přírody, Dražinovská hora, Vysoký sníh, Myslivcův rok, Z mého herbáře, Ptačí zpěv. Ve čtvrtém okruhu, v knihách Toulky lesem i polem, Dílo věčnosti, Požehnaný den, se mu příroda stává kulisou vlastní osoby, rodiny, okruhu svých známých. Narodil se 10. 7. 1889 v Klenčí pod Čechovem. Jan Vrba: Spisovatel milující krásu přírody (www.silvarium.cz, Jiří Uhlíř) Básník přírody (domazlicky.denik.cz, Ivan Nikl) Jan Vrba (Wikipedia) |
![]() Jan Vrba |
Český biografický slovník XX. století Lípa č. 2/2009 Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Červenec 2009 (10.7.) |
|
| 28. května 1961 (50. výročí) byla v Londýně založena mezinárodní organizace na obranu lidských práv Amnesty International, dohlížející v celém světě na lidská práva, v roce 1977 získala Nobelovu cenu míru. |
www.iabc.cz Lípa č. 1/2011 |
||
| 28. (27.) května (čtvrté
pondělí/úterý v květnu) je Mezinárodní (Světový) den mléka. Vyhlášen Mezinárodní mlékařskou federací (IDF), poprvé se slavil v roce 1957. Den mléka 2006 (www.crestcom.cz) Významné dny v měsíci květnu (www.kromeriz.cz) 28. května je Mezinárodní den počítačů. Přesně 28. května 1936 publikoval tehdy čtyřiadvacetiletý anglický matematik dr. Alan Mathison Turing článek „On Computable Numbers, with an Application to the Entscheidungsproblem“. To je také důvod, proč byl později tento den vyhlášen za Mezinárodní den počítačů. Ve své práci navrhl matematik abstraktní stroj označený jako Turingův počítač. Ten měl mít schopnost odpovědět na jakoukoliv logickou otázku. K výpočtu používá konečnou řadu tabulek instrukcí a schopností zapisovat a mazat určité symboly na a z nekonečné pásky. Symboly představovala posloupnost znaků jako dekadické vyjádření reálných čísel. Přístroj se pak rozhoduje na základě posloupností výpočtů algoritmů zapisovaných jako základní operace právě na zmíněnou pásku. Byly tak dány základy počítačové vědy. |
Svátek mléka |
www.quido.cz Viz Kalendárium Květen 2010 (28.5.) |
|
| 29. května 1911 (100.
výročí) se konal první automobilový závod 500 mil Indianapolis, který vyhrál Ray Harroun. |
www.iabc.cz | ||
| 29. května 1921 (90.
výročí) se v Praze narodil český animátor a režisér animovaných filmů Josef Kluge. Začínal jako konturista a animátor, od roku 1945 pracoval ve Studiu kreslených a loutkových filmů v Praze. V 60. letech se specializoval zejména na satiru pro dospělé diváky. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 29. května 1931 (80.
výročí) v Teplicích–Trnovanech zemřel český hudebník a hudební pedagog Karel Huml. Hudební vzdělání získal v Vídni. Poté působil u vojenských hudeb v Uhrách, ve Vídni, v Kyjevě i v Jugoslávii. Ve 20. letech minulého století byl učitelem v Libochovicích a poté v Trnovanech (dnešní část Teplic). Narodil se 16. 3. 1860. |
Pak: Český kapelník; Revue Teplice, roč. 12, č. 3/1980, s. 4 | ||
| 29. května 1951 (60.
výročí) C. F. Blair provedl první přelet Severního pólu jednomotorovým letadlem. |
www.iabc.cz | ||
| 29. května 1951 (60.
výročí) zemřel v obci Vestec u Staré (Mladé) Boleslavi (Nymburka) český hudební skladatel a teoretik, pedagog a spisovatel Josef Bohuslav Foerster. Jeho hudební řeč navazuje na romantické tradice, hlavní důraz klade na výstavbu melodie. Harmonická stránka je poměrně tradiční, těžiště skladby tkví ve volné polyfonii, v níž lze vysledovat vlivy varhanní hry. Jednotícím rysem a základním znakem jeho tvorby je lyrismus. Ač synem hudebníka, kapelníka u sv. Víta a profesora na konzervatoři, zapsal se Foerster po maturitě ke studiu chemie. Zároveň ovšem studoval na varhanické škole a hudba nakonec dostala přednost. Působil jako varhaník u sv. Vojtěcha a v chrámu P. Marie Sněžné a přitom vyučoval zpěv na střední škole. Za ženu si vzal Foerster Bertu Lautererovou, skvělou pěvkyni Národního divadla, a její angažmá vedla i jej na dlouhá léta do ciziny. Nejprve na 10 let do Hamburku, kde vyučoval klavírní hru a pracoval jako hudební redaktor a kritik. Od roku 1903 až do konce války byl činný ve Vídni. Během svého dlouhého plodného života poznal řadu vynikajících umělců, kteří na něho měli vliv: B. Smetanu, J. Nerudu, A. Dvořáka i Petra Ilijiče Čajkovského a Gustava Mahlera. Těžištěm jeho převážně lyricky laděného díla je vokální a symfonická hudba, psal i opery - Debora, Eva, Jessika. Rozsáhlé je i jeho dílo literární, z něhož významným pramenem poznání jsou několikadílné Paměti. Zvláštní zmínku si zasluhují Foersterovy písně a sbory, které skládal po celý svůj život a jimiž pronikl do podvědomí i prostých lidí vroucností a melodikou (České krajině, Oráč, Velké širé rodné lány, Polní cestou, Z osudu rukou, Když jsme se loučili aj.). Umělecký styk s Prahou měl Foerster dlouhými pobyty v cizině ztížen. Také jeho dílo pronikalo do povědomí české veřejnosti jen zvolna. Hned v roce 1919 se však už natrvalo vrací do Prahy, stává se profesorem kompozice na konzervatoři, čtyřikrát je zvolen rektorem školy. Roku 1931 se stává presidentem České akademie, po 2. světové válce je pak za celoživotní dílo jmenován národním umělcem. Pochován je v hrobě svých rodičů na Olšanských hřbitovech v Praze. Narodil se 30. 12. 1859 v Praze. FOERSTER Josef Bohuslav (www.libri.cz) Josef Bohuslav Foerster (Wikipedia) Josef Bohuslav Foerster (www.czechmusic.net) |
![]() Josef Bohuslav Foerster |
Český biografický slovník XX. století www.libri.cz Lípa č. 3/2009 Lípa č. 1/2011 Viz Kalendárium Prosinec 2009 (30.12.) |
|
| 29. května 1971 (40.
výročí) v Mnichově zemřel český sochař, rodák ze Zabružan na Teplicku, Karel Lerch. Studoval na AVU u profesora Španiela. Po roce 1945 pracoval jako aranžér a později v duchcovské porcelánce. V roce 1961 emigroval do Německa. Narodil se 30. 6. 1913. |
Revue Teplice, roč. 210, č. 6/1988, s. 16 | ||
| 30. května 1431 (580. výročí) byla v Rouenu na hranici upálena jako čarodějnice francouzská národní hrdinka, bojovnice za svobodu Jeanne d'Arc - sv. Jana z Arku (zvaná Panna Orleánská). Roku 1456 rehabilitována, v roce 1920 kanonizována. Vedla francouzskou armádu vítězně proti Angličanům, ale později padla do zajetí Burgunďanů, kteří ji Angličanům vydali. Při církevním procesu byla odsouzena za kacířství a čarodějnictví. Saskia Burešová (Zajímavá výročí týdne uvádí v Kalendáriu ČT1): Roku 1415 se anglická vojska vylodila na kontinentě, zvítězila u Azincourtu a postupně ovládla severní Francii. Rozhořela se třetí etapa Stoleté války Tehdy byly Johance z Arcu tři roky. Johanka prý byla velice zbožné dítě. I několikrát denně chodila ke zpovědi, pomáhala v domácnosti i na poli, ošetřovala nemocné. Od svých 14 let slýchala hlasy světců a andělů, které jí sdělily, že byla Bohem vyvolena osvobodit Francii. Inspirovaná hlasy žádala koně, mužský šat a vše, co se sluší a patří pro dobrého rytíře. Počátkem března 1429 vyjela se skromným doprovodem za následníkem francouzského trůnu dauphinem Karlem na hrad Chinon a přiměla ho k tažení do Orléansu. Dostala malé vojsko, na korouhev si nechala vyšít květy lilie a slova Jesus Maria. Lid ji vítal jako osvoboditelku a Boží zjevení. Po osvobození Orléansu byl v Remeši, v korunovačním městě francouzských králů, Karel VII. slavnostně korunován. Johanka byla rozhodnuta pokračovat v boji až do vyhnání Angličanů ze země. Mocně působila na vojáky i lid, král se však začal její popularity obávat, proto jí svěřoval stále méně důležité, ale často nebezpečné úkoly. Při obnovení válečných operací na jaře 1430 byla Johanka patrně zradou zajata Burgunďany – spojenci Anglie. V předem rozhodnutém procesu byla devatenáctiletá Johanka odsouzena jako čarodějnice a kacířka a 30. května 1431 upálena. Johančin popel byl vržen do Seiny. Když se splnilo, co předpověděla, a Karel VII. si zajistil vládu nad takřka celou Francií, požádal o obnovení církevního procesu a prohlásil Johanku za oběť justičního omylu. Roku 1909 byla blahoslavena a roku 1920 svatořečena. Johančino téma se stalo vděčným námětem mnoha literárních a hudebních děl. Friedrich Schiller napsal hru Panna orleánská, George Bernard Shaw Svatá Jana, Giuseppe Verdi a Petr Iljič Čajkovskij o ní napsali operu a Arthur Honegger dramatické oratorium Jana z Arku na hranici. Narodila se 6. 1. 1412. |
![]() 30. květen 1431 – upálena Jana z Arku |
Rok do kapsy Lípa č. 1/2011 Knihovna AV ČR Kalendárium ČT1 |
|
| 30. května (11.6.) 1811 (200.
výročí) se ve Sveaborgu (Helsinki, Finsko) narodil ruský literární kritik, estetik, publicista a teoretik naturální školy, publicista, ideový předchůdce revolučních demokratů 50. a 60. let Vissarion Grigorjevič Bělinskij, revoluční demokratický materialistický filozof, zakladatel ruské realistické estetiky. Řídil literárně kritickou část časopisů Otěčestvennyje zapiski a Sovremennik. Prošel intenzívním ideově politickým vývojem v době, kdy pokrokové ruské myšlení hledalo nové formy boje s carským despotismem, nevolnictvím a náboženskou ideologií. Od osvícenství dospěl k revolučnímu demokratismu, od idealismu v duchu Schellingově a Hegelově k materialismu, vyrovnávaje se též s Feuerbachem, mladohegelovci, francouzským utopickým socialismem a mladým Marxem. Své obecně filozofické, estetické a literárně kritické koncepce (podstatu umění spatřoval v obrazné reprodukci skutečnosti v jejích typických rysech) rozpracovával konkrétně historickým rozborem literárních a společenských jevů. V kritických studiích (Literární snění) vyzdvihl kritický realistický směr ruské literatury. Nejzralejší názory vyjádřil v 11 statích o Puškinovi a představitelích ruské literatury z let 1840–1847. Odkryl národní svébytnost, lidovost a humanismus těchto spisovatelů, podstatně přispěl k pochopení světového významu klasické ruské literatury Své politické krédo vyjádřil v necenzurovaném Dopise Gogolovi, který byl šířen v opisech. Spojoval hloubku filozofického myšlení i literárně kritického nadání s patosem publicisty. Významně ovlivnil revolučně demokratickou publicistiku a filozofii v Rusku i za jeho hranicemi. Pod vlivem Hegelových idejí zpočátku prosazoval v literárněkritické tvorbě tzv. smíření se skutečností, vycházející ze závažnosti absolutních a nadčasových estetických principů. Poté propagoval ideu „reálného" umění, opírající se o materiální interpretaci společenského a historického vývoje. Stal se literárním teoretikem tzv. naturální školy a zároveň vystupoval jako politický mluvčí revolučního demokratického hnutí. V polemice s N. V. Gogolem hájil radikální transformaci ruské společnosti (Dopis Gogolovi), zároveň však pokládal Gogolovo dílo za zakladatelské z hlediska dalšího rozvoje ruské prózy. Autor studií o A. S. Puškinovi a M. J. Lermontovovi a populárních kritických přehledů soudobé literární tvorby (česky Spisy 1 – 5, výbory Kritické články, Vybrané stati). Zemřel 26. 5. (7.6.) 1848 v Petrohradě. Bělinskij Vissarion Grigorjevič (leccos.com) Bělinskij Vissarion Grigorjevič (www.cojeco.cz) |
![]() Vissarion Grigorjevič Bělinskij |
Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů | |
| 30. května 1891 (120. výročí) byl zahájen provoz na letenské lanovce v Praze. |
www.quido.cz Knihovna AV ČR |
||
| 30. května 1931 (80.
výročí) se v Praze narodil český fyziolog Ivan Novotný. Zabývá se fyziologií a biochemií svalu živočichů. |
Český biografický slovník XX. století | ||
| 30. května 1941 (70.
výročí) zemřel v Praze český básník a překladatel, tvůrce proletářské poezie, starší bratr Jana Aldy Jindřich Hořejší, pochován byl na Vyšehradě. Jeho intimní lyrika je charakteristická splynutím subjektivních pocitů a nálad s obecně působící problematikou sociální spravedlnosti, často v protikladu snu a skutečnosti. Studoval na malostranské reálce, kde začal publikovat. V roce 1904, kdy maturoval, otiskl své básně v almanachu absolventů školy. Roku 1905 odjel do Paříže, kde vystřídal řadu zaměstnání, vystudoval zde filosofii na Sorbonně a ekonomii v Dijonu. První světovou válku prožil na ruské frontě, po roce 1918 pracoval jako redaktor a později byl úředníkem statistického ústavu. Ve 20. letech byl členem skupiny Devětsil. Poslední dva roky života se léčil na plicní chorobu v dobříšském sanatoriu. J. Hořejší: Cestou Na rozcestí se přijde Heraklea (je stará to sic věc, však znovu pravdivá) a Paní dvě tě přijdou přesvědčovat a duše váhavě se na ně zadívá. Ta jedna třebas tiché štěstí dává, o povinnostech, úkolech ti mluví - a druhá v tobě bůhvíco zas vidí a velkost tobě - za smrt druhé dává. Snad obě lhou, snad obě mluví pravdu, snad jenom jedna z nich dí slova pravdivá… Neptáš se která, zhrdne trochu duše a v oči druhé víc se trochu zadívá. Narodil se 25. 4. 1886 v Praze. Jindřich Hořejší (Wikipedia) Jindřich Hořejší (www.spisovatele.cz, Marie Baboráková) Hořejší Jindřich (www.cesky-jazyk.cz, Petra Mishka) |
![]() Josef Čapek, Jindřich Hořejší: Hudba na náměstí |
Lípa č. 1/2011 www.skolavpohode.cz |
|
| 31. května 1861 (150. výročí) se v Praze narodil český herec, režisér a kabaretiér Rudolf Innemann. Jeho ženou byla operní pěvkyně a herečka Ludmila Lvová – Innemannová (1868 – 1956). S manželkou měl děti, herce a promítače Miroslava Innemanna (1894 – 1953), režiséra, kameramana a herce Svatopluka Innemanna (1896 – 1945) a herečku Lidušku Innemannovou. Také jeho snacha, Svatoplukova manželka, Zdena Kavková (1896 až 1965) byla herečkou. Opustil středoškolská studia a raději se vyučil zlatníkem u svého otce. Nějakou dobu se jako živnostník tímto řemeslem živil. Od roku 1882 započal s hereckou dráhou. Nejdříve jako ochotník v Malostranské besedě (1882 – 1890), smíchovském divadle U Libuše s poloamatérskou divadelní společností J. Kubíka (1890) a dalšími. Následně přešel se společností L. Chmelenského do Národního divadla v Brně (1890 – 1893), poté působil v Ludvíkově společnosti (1893 – 1894), s níž podnikl turné po samotných USA (s manželkou projel New York, Baltimore, Pittsburg, Cleveland, Detroit, celý americký západ a Chicago, kde Innemann exceloval jako principál komediantů ve Smetanově „Prodané nevěstě“), Novém zemském jugoslávském divadle v Lublani (1894 – 1900), kde byl jako režisér, herec a šéf činohry, vystupoval zde také s chotí a předvedl zde české hry Jaroslava Vrchlického, Aloise Jiráska (např. „Vojnarka“), a nakonec do své předčasné smrti se stal členem činohry pražského Národního divadla (1900 – 1907). Innemann zezačátku tíhl spíše ke komediálnímu a humoristickému žánru. Byl častým parterem Josefa Švába – Malostranského. Hojně se exponoval na šantánových podiích, večírcích a v pivovaru u sv. Tomáše. Společnost udivoval zpěvem kupletů, imitátorstvím a kouzelnictvím. Po nástupu ke kočovným společnostem se pokoušel o vážnější polohy s přídechem realistického způsobu tvorby. Přes vývoj svého herectví na turné v USA se v Lublani stal jedním z nejpřednějších herců činohry, ale občas také vystoupil v opeře. V Lublani českou hereckou školu reprezentoval př. rolí Franze Moora v „Loupežnících“ (1895) či Hamleta v Shakespearově „Hamletovi“ (1899). Ještě za svého působení v Lublani byl několikráte povolán do Prahy k pohostinským vystoupení v Národním divadle (Jan Výrava v „Janu Výravovi“ nebo Shylock v „Kupci benátském“). Přijat do stálého angažmá ale nebyl. Do Národního divadla ho nakonec přijal Jaroslav Kvapil. Na scéně se přes velké množství rolí vypracoval až ke svým životním kreacím starého Ekdala v Ibsenově „Divoké kachně“, kumánského kapitána, vraha a také pražského purkmistra v „Janu Žižkovi“ Aloise Jiráska, Rosenkranze v „Hamletovi“ Williema Shakespeara, měšťana ve „Faustovi“, souseda Vondráčka v „Paličově dceři“ Josefa Kajetána Tyla a rovněž vodníka Ivana v Jiráskově „Lucerně“. Své postavy Rudolf Innemann na jevišti představoval jednoduchým projevem, s kresbou blízkou životu, jemně charakterizovanými žánrovými obrazy, nevelkým, suchým a ohebným hlasem, gestikulací a vědomě nevýraznou mimikou. Každou svou roli sehrál pokaždé s jiným individuálním charakterem. Dodnes se předpokládá že i on, jako ostatně celá jeho rodina, se zapsal do historie české kinematografie. Má se za to, že vytvořil (také se svým synem Miroslavem) jednu z rolí v Jalovcově situačním žertu o epidemickém šíření cholery v evropských městech Cholera v Praze (1913) s Antonínem Michlem a Katy Kaclovou – Vališovou v titulních úlohách. Vzhledem k datumu úmrtí a výroby snímku se filmování s největší pravděpodobností Innemann nemohl zúčastnit. Innemann se kromě herecké, pěvecké, režisérské a organizační práci věnoval také té pedagogické: ještě v Lublani založil první dramatickou školu, kde vyučoval mimiku a gestikulaci. Jeho výstupy byly zaznamenány na dnes již nedochované fonografické válečky. Rudolf Innemann zemřel v pražském sanatoriu pro nervově choré ve věku pouhých čtyřiceti šesti let. Zemřel 12. 11. 1907 v Praze. Rudolf Innemann (www.csfd.cz, Jarda "krib" Lopour) |
![]() Rudolf Innemann |
Lípa č. 1/2011 | |
| 31. května 1911 (100. výročí) v irském Belfastu byl spuštěn na vodu parník Titanic, považovaný za nepotopitelný. O rok později ztroskotal při své první plavbě. Kýl Titaniku byl položen v loděnicích firmy Harland & Wolff na Queen´s Island u Belfastu 31. března 1909. Titanic se stavěl pod největším portálovým jeřábem na světě Arrol Gantry, bok po boku se sesterským Olympikem. Tři tisíce mužů usilovně pracovalo po dva roky a 31. května 1911, když Olympic již vyplouval na svou první plavbu přes oceán, byl Titanic spuštěn na vodu. Třináct minut po poledni se obrovitý trup dal na skluzu do pohybu a za dvaašedesát sekund se již pohupoval na hladině Irského moře. Slavnostní akt sledovaly z nábřeží velké davy diváků a pozvaných hostů. Byl mezi nimi i J. Pierpont Morgan, který za tím účelem přijel z Londýna, kde právě pobýval. Společnost White Star Line dokonce najala pobřežní parník k převozu stovek hostů do Belfastu, aby mohli být svědky velké podívané. Za deset měsíců, 2. dubna 1912, Titanic úspěšně prošel zkouškami prováděnými pod dohledem úředníků ministerstva obchodu, které podle britského zákona o obchodním loďstvu představovalo hlavní dohlížecí instituci. Za pomoci remorkérů vyplul Titanic z Belfastu Victoriiným kanálem do Irského moře, kde vykonal několikahodinovou plavbu, při níž byla přezkoušena všechna jeho zařízení, včetně radiotelegrafické aparatury. Titanic World (www.titanicworld.cz) Titanic (Wikipedia) Titanic - sen, pýcha a pád (www.titanic.hu.cz) |
![]() Titanic krátce před spuštěním na vodu |
www.iabc.cz | |
| 31.(30.) května 1951
(60. výročí) v americkém New Haven zemřel rakouský spisovatel a esejista, představitel literární moderny a bojovník proti fašismu Hermann Broch. V letech 1928 až 1932 vznikla Brochova literární prvotina, románová trilogie Die Schlafwandler (Náměsíčníci), pojednávájící o úpadku hodnot v Německu na přelomu 19. a 20. století. Román ve své třetí části obsahuje rozsáhlý Esej o rozpadu hodnot, což bylo nejen téma Náměsíčníků, ale i řady dalších Brochových prací. Brochova filosofie je silně ovlivněna Kantovým dílem. Rakouský spisovatel a esejista Hermann Broch (1886 – 1951) pocházel z bohaté vídeňské židovské rodiny. Studoval matematiku, psychologii a filozofii. Později se plně věnoval spisovatelské a filozofické tvorbě. Po nástupu Hitlera k moci patřil k osobnostem, které soustavně upozorňovaly na nebezpečí nacismu. Po anšlusu Rakouska byl vězněn, propuštěn byl po intervenci významných evropských osobností a bylo mu umožněno opustit Rakousko. Odjel nejprve do Skotska a posléze do USA, kde působil na univerzitě v New Havenu jako profesor německé literatury. K jeho nejvýznamnějším dílům patří rozsáhlé romány Náměsíčníci (1932), Smrt Vergilova (1945) a Pokušitel (1953), řada kritických a teoretických esejů a rozsáhlá korespondence. Stěžejní témata svého myšlení rozvinul Hermann Broch v četných esejích. Již v jeho románové tvorbě, vyznačující se rozmanitostí stylu a využívající vymožeností moderní prózy, se nápadně projevuje autorovo tíhnutí k esejistice. Ve své esejistické tvorbě Broch analyzuje odkaz mytického dědictví evropské kultury od dob helénských po svět první poloviny 20. stol., zamýšlí se nad možnostmi literárního ztvárnění totality rozpadajícího se světa a poukazuje na nezastupitelnou roli tvůrčí individuality pro lidské poznání, a právě v ní vidí zásadní předpoklad pro překonání krize hodnot. Esej s názvem Mytické dědictví literatury byl poprvé publikován u příležitosti 70. narozenin Thomase Manna v Die neue Rundschau 6. 6. 1945. Narodil se 1. 11. 1886 ve Vídni. Hermann Broch (Wikipedia) Hermann Broch (www.databazeknih.cz) Hermann Broch: Mytické dědictví literatury (3 části) (www.rozhlas.cz) |
![]() Hermann Broch |
http://cs.wikipedia.org/ | |
| 31. května 1991 (20.
výročí) v Bury St. Edmunds (hrabství Suffolk, Anglie) zemřel anglický prozaik, romanopisec, novelista a esejista sir Angus Frank Johnstone Wilson. Zatímco jeho romány z 50. let navazují na tradici realismu 19. století, v románech z 60. – 80. let zesilují prvky parodie i postupy subjektivní prózy. Sir Angus Frank Johnstone Wilson, CBE byl anglický novelista a autor krátkých příběhů. V roce 1958 získal památnou cenu J. T. Blacka za knihu Střední věk paní Eliotové. Později obdržel rytířský řád za svůj přínos literatuře. Anglický prozaik a esejista. Jeho romány a povídky jsou satirami na snobství, přetvářku a klam, pokřivující tradiční společenské hodnoty. V raném období navázal na realismus dickensovského vypravěčství; romány Hemlock and After (Bolehlav a co bylo dál), Anglosaský postoj, The Middle Age of Mrs Eliot (Střední věk paní Eliotové) zachycují člověka v období životní krize a osamění. Počínaje románem The Old Men at the Zoo (Starci v zoo) se ve Wilsonově díle projevil příklon k fantastičnosti a experimentu. Technika románu Kdo by se taky smál, parodické přehlídky Anglie 20. stol., je inspirována V. Woolfovou a román Čím hoří svět zobrazuje současný Londýn optikou faëthónovského mýtu. Je autorem životopisu Svět Charlese Dickense a prací o divadle. Narodil se 11. 8. 1913 v Bexhill-on-Sean (hrabství East Sussex, Anglie). Angus Wilson (www.databazeknih.cz) Wilson, sir Angus (leccos.com) Wilson Angus (encyklopedie.vseved.cz) |
![]() Sir Angus Frank Johnstone Wilson (1913-1991) |
Slovník spisovatelů: anglická literatura ... | |
| 31. května 2001 (10. výročí) zemřel v Praze český architekt Karel Prager. Studium architektury na ČVUT v Praze do r. 1949. Po vojně - jako politicky nespolehlivý zařazen k PTP - nastupuje do pražského Stavoprojektu. V roce 1967 zakládá výtvarnou skupinu Huť 967, v r. 1968 zakládá Sdružení projektových ateliérů. Od r. 1970 vede ateliér v Projektovém ústavu výstavby hl. m. Prahy. Od r. 1989 předsedou Bloku architektů a výtvarníků, od r. 1990 opět řídí architektonické studio GAMA v Praze. V roce 2001 získává cenu Obce architektů za celoživotní dílo, vzápětí umírá 31.5.2001. Pocházel z Kroměříže, v roce 1949 absolvoval fakultu architektury na ČVUT v Praze a v Praze také stojí jeho nejznámější stavby. Tou bezesporu nejoceňovanější je budova Výzkumného ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Břevnově, která byla v roce 2000 prohlášena za kulturní památku. Další jeho pražské realizace už tak jednoznačně přijímány nejsou. Někdo je nenávidí a někdo je jimi okouzlen, ať jde například o budovu někdejšího Federálního shromáždění, Novou scénu Národního divadla či Komerční banku na Smíchově ve tvaru komolého jehlanu. Prager se rovněž podílel na rekonstrukci Rudolfina a řady dalších staveb. Mezi jeho poslední práce patří obytný soubor U Kříže v Jinonicích, který byl v roce 1999 oceněn titulem stavba roku. Architekt, proslulý nesmírnou životní vitalitou a neskutečným zaujetím pro zakázku, zemřel v nedožitých 78 letech 31. května 2001. Nedlouho před svou smrtí obdržel Cenu Obce architektů za celoživotní dílo. Narodil se 24. 8. 1923 v Kroměříži. Karel Prager (www.archiweb.cz) Prager Karel (1923-2001) (www.prostor-ad.cz) |
![]() Karel Prager |
Lípa č. 1/2011 | |
| Zdroje: Regionální knihovna Teplice {Kalendárium}: http://www.knihovna-teplice.cz/index.php?stranka[]=14 Quido Magazin - Kalendárium (Q-klub AMAVET Příbram): http://www.quido.cz/kalendarium/kalendarium.htm Abíčko - iABC.cz - Kalendárium: http://www.iabc.cz/ Kalendárium LIBRI - výročí narození a úmrtí osobností spjatých s našimi dějinami, vědou, kulturou, technikou aj. oblastmi: http://www.libri.cz/databaze/kalendarium/ Kalendárium / Výbor národní kultury: http://www.vybornarodnikultury.cz/ Knihovna Akademie věd ČR: http://www.lib.cas.cz/cs/ Projekt COTO.JE?: http://www.cotoje.cz/ |
|||
Editor: Ing.
František Knížek.
E-mail: fknizek@centrum.cz
Stránka vytvořena: 1. května 2011. Poslední aktualizace: neděle, 29. květen 2011 10:43:47
Kódování češtiny: Windows-1250.
Počítadlo přístupů od 1.5.2011